Na obětech z řad civilního obyvatelstva a mírotvorců staví Rusko svůj důvod, proč bylo nuceno vyslat své vojenské jednotky na území Jižní Osetie – k ochráně mírotvorců a občanů Ruské federace, kteří zde žijí. Moskva tak klade veškerou zodpovědnost za zahájení vojenského konfliktu na bedra tbiliské vlády. Zde je nutno podotknout, že v té době Rusko uznávalo územní celistvost Gruzie, a tedy vyslalo svá vojska na „obranu svých občanů“ na území cizího státu.

Opačné názory ohledně bezprostředního začátku ozbrojeného konfliktu má Tbilisi. Tvrdí, že vláda začala vojenskou operaci na území Cchinvalského regionu (oficiální název Jižní Osetie v Gruzii) proto, že separatistické síly začaly intenzivně bombardovat gruzínské vesnice a podle zpravodajských informací ruská vojska (nikoliv mírotvorci) a obrněná technika překročila ve velkém počtu gruzínské hranice skrze Rokský tunel. Proto byla tbiliská vláda nucena bránit své území a suverenitu a musela se proti aktivně nasazené síle cizího státu postavit vojenskými prostředky. Zřejmě dalším cílem Saakašviliho vlády bylo obnovení ústavního pořádku nad separatistickým územím Jižní Osetie.

Hlavním úkolem tohoto článku je představit argumenty Tbilisi a zkusit odpovědět na otázku, zda Gruzie opravdu zahájila vojenskou akci proti „spícímu městu“ Cchinvali, anebo zda se jednalo o gruzínský protiútok proti ruské agresi.

To, že gruzínští vojáci skutečně zaútočili na město Cchinvali je fakt, který přiznává i samo Tbilisi (minimálně gruzínská strana potvrzuje bombardování severní části města). Gruzínská strana má v této otázce poněkud horší pozici, jelikož musí dokazovat to, co z prvního pohledu není patrné a vyvrátit rozšířenou domněnku, že akce Tbilisi byly útokem a ne protiútokem.

Hlavním argumentem, který gruzínská strana uvádí při obhajobě svého tvrzení je, že již na začátku srpna byla situace napjatá. Konkrétně v noci z 2. srpna na 3. srpna najelo auto s šesti vojáky mírových sil na nastraženou minu a došlo k vážnému zranění osádky automobilu. Dále následovalo dělostřelecké bombardování gruzínských vesnic, bombardování bylo opětováno. V ranních hodinách 7. srpna zachytila gruzínská rozvědka 2 telefonní rozhovory na území Jižní Osetie (konkrétně ráno 03:41 hod. a 03:52 hod.). Z obsahu těchto rozhovorů, ve kterých voják pohraniční služby Jižní Osetie příjmením Gasiev vede rozhovor se svým nadřízeným, vyplývá, že kolona s ruskými obrněnými vozy a vojáky, již překročila hranice přes Rokský tunel, který ruské vojenské jednotky doslova zaplnily.

Věrohodnost těchto telefonních rozhovorů potvrdilo novinářské vyšetřování, jehož výsledky byly zveřejněny v článku NY Times.

Zde stojí za zmínku, že Rokský tunel je jediným funkčním spojem mezi Ruskem a Jižní Osetií. Tunel je postaven na kavkazském hřebenu a má délku více než 3 kilometry. Podle některých úvah z ruské strany, byl posun vojsk ráno 7. srpna jen součástí „rotace“ mírotvůrců a jejich techniky, které se v Jižní Oseti nacházeli na základně dohod z 90. let. Nicméně podle těchto tehdy ještě platných dohod ruští mírotvorci mohli provést rotaci jen za denního světla a na základě předchozího oznámení gruzínské straně a OBSE, což nebylo učiněno, a z gruzínského hlediska tyto síly tudíž nemohly být považovány za mírotvorce.

Dalšími argumenty gruzínské strany je řada publikací v ruských mediích, které naznačují, že ruská vojska byla na území Jižní Osetie již před gruzínským protiútokem. Hlavní hodnotou této analýzy je skutečnost, že informace jsou opřeny o výpovědi ruských vojáků, kteří se přímo zúčastnili vojenských akcí v Jižní Osetii. Dále, podle bývalého poradce prezidenta Putina v ekonomických otázkách, Andreje Ilarionova, Kreml válku připravoval již od roku 2004.

Několik vážných otazníků ruská verze gruzínského útoku vzbuzuje i z vojenského hlediska. Zaprvé, proč se gruzínské jednotky alespoň nepokusily vyřadit z provozu Rokský tunel a úzkou, odtud vedoucí cestu, pokud skutečně plánovaly útok na Cchinvali? Tento krok by znemožnil jakýkoliv masový přesun vojenské techniky a sil z ruského území.

A zadruhé, proč gruzínská vojska zahájila útok v létě, když je obecně známo, že Rokský tunel je v zimě téměř nefunkční, kdežto možnost postupu gruzínské strany do Jižní Osetie v zimě je v podstatě neomezený?

V současné době je problémem číslo jedna řešení přímých následků tohoto konfliktu a otázka, kdo bezprostředně zahájil ozbrojený konflikt, zůstává předmětem spekulací. Prvním významným krokem pro vyjasnění okolností vzniku konfliktu je vytvoření Mezinárodní vyšetřovací komise iniciativou EU, jejímž cílem bude zabývat se mimo jiné také touto problematikou. Podle posledních zpráv stane v jejím čele švýcarská diplomatka Heidi Tagliavini, která dlouhodobě vedla (v letech 2002-2006) pozorovatelskou misi v Gruzii. Přesto se mnoho expertů staví skepticky k možnosti reálného vyšetřování začátku konfliktu (včetně Washingtonu), ale nyní se vyšetřovací komise zdá být jedinou možnosti pro mezinárodní společnost zjistit, nebo se o to alespoň pokusit, co se ve skutečnosti v Gruzii v srpnu roku 2008 stalo a kdo byl hlavním iniciátorem konfliktu.

Vakhtang Darchiashvili
Autor je právník a doktorský student na katedře Ruských a Východoevropských studií, Institut mezinárodních studií, FSV UK