natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Dodržuje česká vláda ohledně obrany ústavu?

    29. února 2020  10:01
    Ivan Gabal, sociolog a bezpečnostní expert
    V konání každé vlády je primární podpora ústavních standardů existence státu. Zejména pokud jde o zajištění demokratických, svobodných a právních poměrů. Činí tak i česká vláda? Lze vyslovit hypotézu, že nedodržováním svých explicitních a opakovaně potvrzených závazků o stavu obrany země česká vláda Ústavu České republiky nedodržuje.  

    Čeští vojáci v zahraniční misi. Ilustrační snímek | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

    A to jak přímo, tak nepřímo vzhledem k možným důsledkům pro zajištění bezpečnosti, jak z hlediska suverenity země, tak z hlediska ochrany a udržitelnosti jejích ústavních principům.

    Článek 1. Ústavy říká, že „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“ a že „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“.

    Neplníme své závazky

    ČR ovšem není schopna takovémuto smluvnímu závazku dostát a svou povinnost danou Severoatlantickou smlouvou splnit, a to jak v případě vlastního napadení, tak v případě napadení některého ze spojenců.

    Závaznost Ústavy ukládá vládě a potažmo každému členovi vlády Článek 69., kdy slib člena vlády zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení“.

    A dále pak článek 77., který dává explicitně odpovědnost i předsedovi vlády: „Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony“.

    Plnit ústavní závazek Článku 1 neznamená pouze to, že vláda svrchovanost ČR, její jednotu, demokratické poměry a práva a svobody občanů respektuje a neporušuje, ale také, že je chrání a dokáže ubránit při pokusech o jejich podlomení zevnitř, i při napadení zvenku.

    V čem možné narušení ústavního Článku 1. vládou spočívá?

    Za prvé. Obrana České republiky je zajištěna kolektivní Severoatlantickou smlouvou, ke které ČR přistoupila, ratifikovala ji a akceptovala ratifikaci dalšími členskými státy. Tím se stala členem NATO. Podle Článku 5. Severoatlantické smlouvy jsou členské státy povinny poskytnout účinnou vojenskou pomoc při napadení některého z členských států.

    Přečtěte si další texty Ivana Gabala pro natoaktual.cz:

    Přímé předpoklady pro funkčnost kolektivní obrany formuluje Článek 3 Severoatlantické smlouvy, který říká: „aby bylo účinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany, jednotlivě i společně, stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Za společnou obranu odpovídá každý stát svými vlastními i společnými schopnostmi obrany“.

    Za druhé. ČR vstupem do NATO a později opakovaně na Summitech ve Walesu, Varšavě i v Bruselu deklarovala svůj závazek dosáhnout do roku 2024 výdajů na obranu v úrovni 2% HDP. Zároveň také závazek vybudovat a disponovat příslušnými bojovými a dalšími kapacitami potřebnými k plánované obranyschopnosti NATO.

    Ani jeden z těchto závazků Česká republika v požadovaném termínu a výkonnosti nesplní. V konkrétní formulaci Článek 5 Atlantické smlouvy o poskytnutí účinné vojenské pomoci na margo členské země v případě napadení říká: „dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“.

    ČR ovšem není schopna takovémuto smluvnímu závazku dostát a svou povinnost danou Severoatlantickou smlouvou splnit, a to jak v případě vlastního napadení, tak v případě napadení některého ze spojenců.

    Za třetí. Česká republika je demokratická země, kde o všech základních otázkách týkajících se vojenské obrany a pomoci rozhoduje parlament, a to vesměs v souladu s přáním voličů a občanů*. Nelze proto přehlížet, že podle nedávných výzkumných zjištění je ochotna poskytnout vojenskou pomoc napadenému spojenci jen menšina občanů ČR. Soustředění na vlastní krátkodobé zájmy oproti dlouhodobým zájmům společné bezpečnosti je v ČR vlastní nejen vládě.

    Shrnuto a podtrženo, dnes nemáme schopnost ani kapacitu ubránit se v případě napadení vlastní silou. Jsme plně závislí na pomoci a obraně spojenců, ale neplníme ani své vlastní deklarované závazky k těmto spojencům a nejsme schopni je ani reálně svými vojenskými schopnostmi naplnit. A možná k tomu nemáme ani potřebnou vůli.

    Spojenci nás upozorňují

    Na tuto situaci je vláda ČR pravidelně upozorňována jak spojenci, například USA, kterým ČR opakovaně slíbila jejich dodržení, tak pravidelnými hodnotícími zprávami NATO.

    Všechny tyto důležité okolnosti pro schopnost zajistit si obranu vznikly hlubokými rozpory mezi deklarovanými závazky a praktickou nečinností vlády ČR. Tudíž v důsledku není zajištěn ani závazek plynoucí z Článku 1. Ústavy České republiky.

    Celá situace je o to komplikovanější, že na tuto situaci je vláda ČR pravidelně upozorňována jak spojenci, například USA, kterým ČR opakovaně slíbila jejich dodržení, tak pravidelnými hodnotícími zprávami NATO. Nejde tedy o nedopatření nebo opomenutí. Vláda ČR zanedbává své ústavní i spojenecké závazky vědomě.

    Má takové zjištění nějaký praktický důsledek? První je nepochybný. Celou situaci pokud jde o možné nedodržení Ústavy by měl posoudit Ústavní soud. A to pokud jde o závaznost mezinárodních smluv, které Ústava explicitně zmiňuje, tak pokud jde o udržitelnost demokratických a právních poměrů vymezených Ústavou. Podání členů parlamentu by k takovému posouzení mělo vést.

    Druhým vážným důvodem je, že ČR zřetelně neplní ani Článek 3. Severoatlantické smlouvy, protože nevynakládá odpovídající úsilí na splnění svých vlastních bojových kapacit a schopnosti pomoci spojencům v nouzi.

    Může to znamenat případný pokles ochoty spojenců pomoci nám při napadení? To je extrémně vážná otázka. Při našich historických zkušenostech ji neradno podceňovat. A nelze tajit, že poukazování na naši nedostatečnou výkonnost je v NATO formulováno explicitně.

    Jsme tedy obrany schopni a bezpeční pro případ napadení? Plní vláda své ústavní povinnosti plynoucí z Článku 1. Ústavy? Odpověď není ani zdaleka jednoznačná. Jak by asi Ústavní soud rozhodl?

    *Podle Článku 43. Ústavy ČR:
    (1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
    (2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.

    Ivan Gabal
    Autor působí jako sociolog a bezpečnostní expert

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media