Velkokapacitní letouny bude NATO využívat pro přepravu jednotek a materiálu do zahraničích misí nebo pro humanitární pomoc. Doposud Aliance takovou schopnost neměla. V Evropě disponuje strategickými přepravními kapacitami pouze Británie, rovněž s letouny C-17.

Je to teprve podruhé v historii Aliance, kdy nějaké vojenské letouny budou létat se znaky NATO. Vojenské letectvo mají totiž členské státy vlastní. Výjimkou je pouze flotila speciálních průzkumných letounů včasného varování AWACS, kterou spojenci společně pořídili a provozují. - více o speciálních letounech AWACS

Základna Pápa v Maďarsku bude slavnostně otevřena příští týden. První ze tří transportních strojů C-17 Globemaster III, které odsud budou operovat, výrobce dodal v polovině července. Další dva stejné letouny pak bude mít NATO k dispozici ještě letos na podzim.

NATO před časem zřídilo zvláštní agenturu, která se o provoz flotily dopravních letounů ve společném vlastnictví bude starat. Podle příspěvků každá participující země získala určitý počet letových hodin ročně.

Projektu se účastní celkem deset členských zemí NATO a dva partnerské státy. Obsluhu strojů má tvořit asi 200 vojáků ze všech zemí, které se na projektu nákupu letounů podílejí.

"Koncept je jednoduchý - partnerské úsilí, aby dvanáct národů mohlo dělat to, co žádný z nich sám nezvládne," uvedl v oficiálním prohlášení první velitel letky John Zazworsky.

Strategické letouny Evropě chybí
Strategickou přepravu do zahraničních misí považuje NATO za velmi důležité téma. Většina aliančních spojenců včetně Česka před časem souhlasila, že pořídí a budou společně provozovat tři velkokapacitní dopravní letadla C-17 Globemaster.

NATO se totiž již řadu let potýká s problémem, jak přepravit své jednotky na velké vzdálenosti. Dosud absenci vlastních transportních letounů řešila jejich drahým pronájmem.

"Strategická transportní letadla jsou v podstatě nezbytná pro jakoukoli zemi nebo organizaci, která usiluje o roli supervelmoci s globálním vlivem," uvedl odborník na vojenství a publicista Lukáš Visingr.

Jak připomněl, bez vlastních strategických vzdušných dopravních kapacit by byla Evropa naprosto závislá buď na americkém letectvu, nebo na pronájmu strojů An-124 Ruslan z Ruska či Ukrajiny.

"Na takové bázi se globální bezpečnostní politika budovat nedá. A je třeba dodat, že i koncepce takzvaných evropských bojových skupin se musela přizpůsobit slabosti Evropy v tomto oboru. Battlegroups proto mají pouze lehkou bojovou techniku, protože tu těžší prostě není čím dopravit," konstatoval Visingr.

Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý upozorňuje, že kromě vzdušné existuje i námořní a pozemní strategická přeprava.

Mezi hlavní výhody letecké však patří operativnost, rychlost, s jakou se dá uskutečnit, a někdy snazší dosažitelnost cíle. Nevýhody pak jsou, že je poměrně zranitelná, vyžaduje kvalitní infrastrukturu a je schopna přepravit jen omezené množství osob a materiálu.

"Asi zásadním omezením je cena, za kterou se přeprava uskutečňuje. Mimo jiné to je důvod, proč nemá skutečné kapacity strategické přepravy nikdo jiný než hodně bohaté státy," poznamenal Šedivý.

Česko z programu nakonec odstoupilo
Česká republika původně patřila mezi země, které vznik projektu iniciovaly. Nakonec z projektu ale odstoupila. Důvodem byly vysoké náklady a obavy, že by tři stroje pokryly požadavky Česka jen v omezeném rozsahu.

Naopak v případě letounů AWACS Česká republika nedávno dokončila vyjednávání o vstupu do zvláštního programu jedné z agentur NATO, která řídí vzdušný systém včasné výstrahy a řízení a letouny provozuje. Čeští letci a navigátoři tak v budoucnu budou sloužit na palubách těchto letounů.

Ve strategické přepravě Česko využilo levnější variantu a transportní letouny si najímá. Například bojová vozidla pro české vojáky do zahraničních operací tak budou zřejmě nadále přepravovat ukrajinské stroje. Služby ukrajinských letounů využívá česká armáda již delší dobu. Třeba do Afghánistánu přepravují materiál a výzbroj pro české vojáky obří letouny An-124 Ruslan.

Podle generála Šedivého je vhodnější mít zaručen přístup ke kapacitám strategické přepravy na základě pevných smluv. "To sice není také levné, ale v důsledku ekonomičtější než provozovat vlastní letecký park vysokokapacitních letadel, jejichž využití je malým státem málo efektivní. V době nasazení jsou tři letadla málo, v době podpory mise má přebytečné kapacity," konstatoval Šedivý.

Pokud podle něj bude společná strategická přeprava NATO fungovat na základě přijatelné ceny a jasných pravidel, je to určité řešení. Pro Českou republiku jsou však podle Šedivého letadla C-17 málo využitelná hlavně kvůli své jednorázové velké kapacitě.

"Proto by se využití mělo koordinovat s ostatními státy, což často přináší organizační potíže," dodal s tím, že v době rozmisťování vojsk v případ nějakého konfliktu by pravděpodobně dostaly přednost velké státy pro nasazení svých bojových jednotek.

Určitým krátkodobým řešením pro Česko proto podle něj může být využití kapacit ukrajinských firem, které nejsou finančně zatíženy investicemi do pořízení letadel, což umožňuje snížit ceny. "Není to ale nekonečné řešení."

Projekt Airbus A-400 nabírá zpoždění
Stejné stroje C-17, které spojenci pro strategickou přepravu pořídili, využívají i Spojené státy, Kanada a Velká Británie. Další členské země NATO v čele s Francií zatím stále čekají na neustále odkládané uvedení letounu Airbus A-400M.

Pokud se nakonec opravdu letoun dostane do služby, což v této chvíli není vůbec jisté, podle Lukáše Visingera určitě nebude řešením otázky strategických dopravních letounů pro Evropu.

"S nosností 37 tun to bude vynikající taktický transportní stroj, ale v žádném případě nemůže plnit strategické úkoly. Neunese například žádný z moderních západních tanků, protože všechny váží přes 50 tun," uvedl Visingr.

Jak dodal, otázkou je, zda lze za strategický letoun považovat i C-17 Globemaster s nosností 78 tun. Američané i Rusové totiž označují typy s podobnou nosností jen jako střední transportní letouny a za strategická pokládají až letadla, která unesou více než sto tun jako například americký C-5 Galaxy a ruský An-124 Ruslan.