Současný stav zbrojního trhu v EU
Evropská integrace se zakládá na společném trhu – je tedy podmíněna spoluprácí v ekonomické oblasti. Trh vojenským materiálem je však z rámce společného trhu vyňat podmínečnými ustanoveními článku 296 Smlouvy o Evropském společenství. Státní zakázky v oblasti obrany jsou upraveny směrnicí 2004/18/ES o veřejných zakázkách, s výjimkou těch, které spadají do rámce článku 296.

Tento systém umožňuje členským státům odvolávat se na podstatné bezpečnostní zájmy a vyhlásit výběrové řízení dle speciálních národních pravidel. Judikatura Evropského soudního dvora vykládá tento článek restriktivně, nicméně v praxi existuje stále řada problémů, zejména kvůli absenci jasné aplikace ustanovení článku 296 a neexistující definice „podstatného zájmu bezpečnosti“. Převládá tak národní legislativní rámec, často velmi se lišící stát od státu.

Nejnověji se alespoň trochu světla a transparentnosti snaží do oblasti zbrojních zakázek přinášet Evropská zbrojní agentura. Jelikož vyhlídky na zásadní revizi primárního smluvního rámce EU/ES se stále nejeví jako reálné a judikatura soudního dvora ohledně článku 296 Smlouvy o EU nebyla dostatečně reflektována, dospěla situace do fáze, kdy se jako kompromisní minimální řešení nabízelo vytvoření dobrovolného kodexu chování v oblasti státních zakázek.

Hlavní ideou kodexu je internetový portál (Electronic Bulletin Board), na kterém státy zavázané ke kodexu zveřejňují svá výběrová řízení ve zbrojních zakázkách, podléhajících článku 296 [Smlouvy o EU], v hodnotě vyšší než 1 milion EUR. Cílovou skupinou těchto tendrů pak jsou všechny zbrojařské firmy, které mají svoji základnu v kterékoliv ze zúčastněných zemí. Předpokládaný dopad tohoto kroku, tedy zlevnění řady zbrojních akvizic, se však může uskutečnit pouze za předpokladu, že státy budou poskytovat transparentní zprávy o svých akvizičních programech či státních dotacích do zbrojního průmyslu, a zároveň nebudou své zbrojní podniky omezovat ve vývozu těch nejšpičkovějších technologií. Kodex, účast na něm a princip informování jsou nevynutitelné a nevymahatelné. Přetrvává řada výjimek a nejasností, dopady na konkurenceschopnost a omezení protekcionistických národních opatření jsou mlhavé.

Evropská spolupráce ve zbrojní politice
V situaci, kdy vývoj sofistikovaných high-tech zbrojních systémů vyžaduje investice v řádech miliard EUR se internacionalizace zbrojně-průmyslových celků setkává s internacionalizací (nikoliv supranacionalizací) zbrojních projektů z hlediska strany poptávky. Vznikl poměrně komplikovaný systém mezinárodních zbrojních programů daný především silným důrazem na rozvoj interoperabilních sil a stále více se shodující strategickými cíli evropských spojenců.

Národní státy, členy EU nevyjímaje, mají stále eminentní zájem na přežití vlastního zbrojního průmyslu. Tento průmysl je ale v období přetrvávající redukce početních stavů a obranných rozpočtů většiny evropských ozbrojených sil pod silným tlakem. Omezují se především prostředky, jimiž disponují odběratelé (členské státy EU a jejich ozbrojené síly). Do hry vstupují rostoucí náklady na udržování stávajících sociálních systémů, reformy národních rozpočtů, apod. Cestou ke snižování transakčních nákladů, dělbě nevyhnutelných výdajů na výzkum a vývoj, potřebě zvyšování odebíraných výrobků (sériových kusů) se ukázala být spolupráce na straně poptávky. Přes řadu více či spíše méně úspěšných pokusů probíhají snahy o koordinaci poptávkové strany a odběratelského potenciálu na evropské úrovni. Evropská obranná agentura je jen nejnovější z nich. Dosud na plné využití svého potenciálu čeká.

Zbrojní průmysl – strana nabídky – se mezitím z vlastních potřeb a vlastními silami integroval, aby dokázal přežít na globalizovaném trhu. Doba národních šampiónů je definitivně minulostí a v Evropě jsou dominantními dvě velké nadnárodní společnosti: první je BAE Systems – největší evropská zbrojařská společnost a třetí největší seskupení v globálním rámci. Druhá příčka patří EADS (European Aeronautic Defence and Space Company), která vznikla fúzí německé DASA (Daimler Chrysler Aerospace AG Mnichov), francouzské Matra (Aerospatiale Matra Paříž) a španělské CASA (Construcciones Aeronáuticas S.A. Madrid). EADS je největším evropským koncernem v oblasti letectví, ve světovém měřítku jí pak náleží druhé místo. Těmto korporacím sekundují v Evropě společnosti Thales a Finmeccanica.

V každé oblasti zbrojní politiky nicméně panuje rozdílná úroveň dosažené spolupráce. Například v oblasti pozemní vojenské techniky přetrvává výrazná míra duplikace a nespolupráce. Existuje tak například dvacet tři programů výroby obrněného transportéru. Evropské státy, respektive zbrojní celky, naopak dobře kooperují v oblasti letectví a řízených střel.

Výzva pro české předsednictví?
Způsobů jak strategicky ovlivnit výše popsané prostředí není mnoho. V každém případě jde o mezivládní mechanismy jednání a mezinárodní dohody. Primárním argumentem je vždy ekonomická situace a veřejné finance. Struktura obranných rozpočtů je totiž nevyhovující, když o něco méně než polovina těchto prostředků je v Evropě určena na osobní výdaje a pouze necelých 15 % směřuje na akvizice a modernizace armád (USA na modernizaci svých ozbrojených sil vydávají přes 25 % rozpočtu Ministerstva obrany). Zbrojní trh má nadto velký potenciál také v oblasti výzkumu a vývoje. Sám produkuje řadu technologií, které využívá civilní sektor a na straně druhé je sám velkým příjemcem civilních technologií. Ovšem investice do výzkumu a vývoje jsou v Evropě na špatné úrovni a v součtu tvoří pouhou šestinu výdajů USA. Když uvážíme, že přibližně 97 % těchto výdajů plyne z rozpočtů šesti největších zbrojně-průmyslových států, není to situace příznivá.

Evropská unie a její členské státy nejsou evidentně v záviděníhodné situaci. Příležitostí k projekci českých zájmů nejen v oblasti zbrojního průmyslu bude naše předsednictví v Radě Evropské unie v první polovině roku 2009. Zastřešujícím mottem českého předsednictví je přitom „Evropa bez bariér“ a nosnou myšlenkou je liberalizace vnitřního trhu i vnějších obchodních vztahů.

Zda se Čechům podaří výrazně zasáhnout skrze utváření legislativního rámce a možné novely směrnice o veřejných zakázkách ukáže již velmi blízká budoucnost. Česká republika by v oblasti zbrojního trhu Evropské unie a posilování zbrojně průmyslové a technologické základny měla zaujmout co nejjasnější pozice a plně využít potenciál, který skýtá předsednická funkce. Liberalizace vnitřního trhu Unie je v zájmu nejen českých producentů a subdodavatelů v oblasti zbrojního průmyslu, ale rovněž a především v zájmu Evropské unie jako celku, pokud se nechce stát jen periferní oblastí v rámci globálního ekonomického systému.

Jan Závěšický
Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity