Dýchají ještě Síly rychlé reakce NATO?

17. května 2010  9:31
Před lety byly Síly rychlé reakce NATO jedním z výstavních artiklů transformace Severoatlantické aliance, všichni o nich mluvili, všichni o nich psali. Dnes tušíme, že tyto síly někde jsou, že stále existují – jen je není už tak vidět, ani slyšet. Kam se poděly? A máme je případně postrádat?  

Pár let po summitu NATO v Praze roku 2002, tedy v době, co začaly nové alianční síly pod názvem NATO Response Force (NRF) vznikat, byla transformace Severoatlantické aliance v plném proudu – hlavně pod vlivem konce studené války a také útoků z 11. září 2001 – a tyto nové jednotky, které měly Alianci obdařit "rychlostí při nasazování, dosahem na velké vzdálenosti" a transformačním nábojem, se těšily velké pozornosti vojáků, politiků, odborníků i médií. A byl k tomu důvod – NRF byly neokoukaným a nadějným řešením "nových hrozeb".

Uplynulo několik let, proběhlo mnoho konferencí, cvičení, bezpečnostní prostředí ve světě se vyvinulo a v roce 2010 je obraz NRF jiný – ale jen pro ty, kteří se po něm pídí, protože z pomyslných světel reflektorů tyto síly zmizely a v tichosti nyní prochází reformou. I k tomu existuje zdá se pádný důvod: novým silám se nedaří tak, jak se na summitu v Praze plánovalo.

NRF je třeba opravit? Proč?
Ten jakoby primární důvod je celkem snadno identifikovatelný: celý koncept stojí na tom, že pro NRF budou členské země NATO vyčleňovat jednotky v dostatečném počtu tak, aby to byly síly akceschopné, a tím i důvěryhodné. Jenže to se dělo jen u prvních pár rotací kolem roku 2003 a od té doby se NRF nedaří naplnit. A na první pohled to vlastně ani tolik nevadí, protože je NATO stejně do akcí moc nevysílá (zatím byly aktivovány jen dvakrát, v roce 2005, v obou případech pro humanitární operace po přírodní katastrofě, viz informační box - převzato z publikace NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky / Petr Zlatohlávek -- Ostrava: Jagello 2000, 2007).

Jenže to je jako vysvětlovat státní dluh nedostatkem peněz, aniž bychom se ptali, proč jich je nedostatek. A tyto sekundární důvody jsou u NRF mnohem zrádnější. Existuje několik teorií, ale nejčastěji se mluví o změně bezpečnostního prostředí, které vyčleňování jednotek pro NRF komplikuje – na summitu v Praze nikdo nemohl tušit náročnost a dlouhodobost operací v Iráku a v Afghánistánu, kam členské země NATO vysílají množství vojáků, které pak není možné vyčlenit pro NRF. Ale nejen to, ke změně bezpečnostního prostředí se nyní přidala ekonomická krize a plošně klesají národní armádní rozpočty, stále se objevují nové a jiné priority… atd.

Ať tak či tak, NRF se podle některých zasvěcenců kymácejí nad propastí neakceschopnosti, a proto není divu, že o tomto "transformačním dítěti" Aliance není příliš slyšet.

Reforma transformace
Právě zmíněného viditelného, primárního důvodu se týká současná přeměna konceptu NRF, která začala před rokem na červnové schůzce ministrů obrany NATO a potrvá do konce roku 2011. Pak by měly NRF, vlajková loď transformace NATO, fungovat podle nových pravidel, která reagují hlavně na problémy s generováním sil, resp. neschopnost zemí NATO vyčleňovat pro NRF vojáky.

V praxi tedy jádro sil v nejvyšší pohotovosti (tedy vojáci, kteří prošli výcvikem a certifikací NRF, čekají na aktivaci a jsou schopni téměř okamžitě zasáhnout kdekoli) bylo o téměř polovinu zeštíhleno na 14 000 vojáků a zároveň byla prodloužena doba rotace z šesti na dvanáct měsíců. Případné další potřebné vojáky si NRF mohou přivolat ze záloh NRF, které jsou také certifikované, ale nemusí "čekat doma" a mohou být i během pohotovosti využité jinak (například v Afghánistánu). Plně funkční by tento nový systém měl být od roku 2012.

Mimochodem – jednotky NRF už jednou v Afghánistánu využity byly, ale polovičatě. Před tamními volbami NATO chtělo na návrh USA posílit svou přítomnost v zemi právě vysláním NRF. Iniciativu ale zablokovala Francie, podle níž se mají NRF používat na krizové situace a ne na dlouhodobé závazky, jako je Afghánistán, protože tak by přišly o svou schopnost být rychle nasazeny jinde. Italský prapor, vyčleněný pro NRF, nakonec do Afghánistánu odjel, ale nikoli pod hlavičkou NRF (viz přehled nasazení NRF v tabulce).

Řešíme správně?
Teď je ovšem otázkou, jestli tato právě probíhající reforma NRF je tou pravou záplatou na daný problém. Snažit se zachránit deficitní státní rozpočet tím, že prostě snížíme jeho výši a prodloužíme lhůty splatnosti, by mohlo být stejně bláhové jako nebezpečné. Sekundární problémy tím nejen zůstávají nevyřešeny, ale ještě se tváříme, že je vlastně řešit není potřeba. Zakopaný pes tak bude možná jinde, a dost možná i mimo NRF.

Například fakt, že otázka generování sil pro zahraniční mise je zcela klíčový problém (ať už vzniká z jakýchkoli důvodů) pro celou Alianci, dokazují i aktuální čísla z mise v Afghánistánu. NATO se letos v lednu shodlo, že mají-li být strategie výcviku afghánských sil a předání správy země do rukou místních účinné, je tam akutně potřeba vyslat více než 5000 vojenských instruktorů. Jenže dodnes jich tam dorazila jen zhruba polovina, z níž stejně 90 % tvoří Američané.

Přečtěte si na natoaktual.cz další původní analýzy související s tímto tématem:

L.Dyčka: Francouzký "návrat do NATO" posiluje ESDP
Z. Kříž: Rok po pražském summitu NATO
Z. Kříž: Německá role v konceptu Battle Groups
I.Samson: NATO a autonomní evropská obrana

Na obranu NRF tedy nelze nezdůraznit, že mají-li být tyto síly efektivní a akceschopné, nevyhne se Aliance řešení mnohem dalekosáhlejších otázek, než je délka jejich rotace NRF. Chceme-li proto odhalovat a řešit problémy NRF, je třeba je dát do kontextu celé Aliance. Bylo by totiž krátkozraké od NRF očekávat, že ony samy o sobě budou lepší, efektivnější a méně závislé na USA (což je jeden z transformačních úkolů NRF) než samotná Aliance.

Jsou tedy NRF vlastně postradatelné?
Na druhou stranu pokud přistoupíme na argument, že se opravdu změnilo bezpečnostní prostředí a že zatím byly NRF nasazeny jen na humanitární mise, musíme se pak ptát, jestli NRF tak, jak byly navrženy, skutečně mají smysl. Za posledních pět let nenašlo NATO jedinou příležitost pro jejich použití. Nejsou tedy spíše potřeba speciální stabilizační síly? Nebo malé protiteroristické jednotky? Nebo zvláštní síly na humanitární operace? Než poměrně draze vycvičené a vybavené, špičkové bojové síly v podobě NRF?

Nejdůležitější informace o historii a aktuálním vývoji NRF naleznete zde na portále natoaktual.cz

Podlehnout této iluzi – jakkoli v krátkém horizontu pro mnohé země lákavé – by však mohlo být fatální. NRF, jakožto efektivní, moderní a mobilní síly pro možnost zásahu v krizových oblastech jsou pro NATO nepostradatelné, a to dokonce ve více smyslech než třeba síly jaderné, které v historii NATO také nikdy nebyly použity. Připomeňme si ty hlavní důvody pro existenci NRF.  

  1. Být připraven na nejhorší a doufat v nejlepší je okřídlené, nicméně stále platné klišé. Mít k dispozici flexibilní jednotky, které dokážou okamžitě zasáhnout v případě celé škály potřeb (vč. nenadálých nepokojů či útoku), je naprosto zásadní pro zachování kolektivní obrany i bezpečnosti – principů, na nichž NATO stojí – už z toho důvodu, že v Afghánistánu nyní vidíme, jak obtížné je získávat jednotky pro operace až v momentě, kdy běží. To, že se za pět let žádná takováto potřeba neobjevila, není přeci zárukou toho, že se neobjeví ani v budoucnu.
  2. NRF svou existencí a účelem plně navazují na jednu z pilířových funkcí NATO – odstrašení nepřítele. NRF slouží i pro potřeby demonstrace síly, a to, že nebyly za posledních pět let použity, lze stejně jako "neúspěch" vykládat i jako výsledek jejich efektivního způsobu odstrašení. Stejně jako v případě jaderných zbraní, nemít NRF by Alianci dávalo příliš snadno všanc množství bezpečnostních hrozeb. 
  3. NRF nadále bezproblémově slouží jako katalyzátor transformace sil NATO - čili tím, že jednotky projdou výcvikem a certifikací, se dostávají na vyšší úroveň. Bez NRF si lze těžko představit takovou míru transformace a modernizace, která v posledních sedmi letech v Alianci proběhla, a to i v Armádě ČR.

Přečtěte si další materiál Petra Zlatohlávka pro natoaktual.cz:

NATO by nás vlastně ani nemuselo zajímat…

a obsáhlý rozhovor s Petrem Zlatohlávkem na téma NRF na stránkách projektu IRIAS

Už dříve jsem psal, že NRF zatím samy doplácejí právě na ty problémy, k jejichž transformaci byly primárně vytvořeny. Zůstává nicméně pravdou, že aby NRF mohly výše uvedené cíle plnit, bude potřeba tento začarovaný kruh prolomit a NRF musí být silou akceschopnou a rovněž důvěryhodnou. A tou nebudou, dokud nebudou členské země NATO jejich existenci nejen politicky podporovat, ale také do ní vysílat své vojáky. V roce 2012, kdy mají NRF fungovat podle změněného konceptu, tedy kulatých deset let po summitu v Praze, na němž se tyto síly zrodily, budeme mít ideální příležitost jejich vývoj a fungování zase zhodnotit. Snad budou vidět více a v lepším světle.

Petr Zlatohlávek
autor je výkonným ředitelem Informačního centra o NATO

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.