Americká delegace už týden předem okupovala sedm z osmi pater hotelu Hilton, na letišti v Ruzyni postupně zakotvilo na pět desítek leteckých speciálů z celého světa a Praha stejně jako zbytek země zažíval neobyčejné policejní a vojenské manévry, které měly zabránit tomu, aby se z Prahy nestala válečná zóna odpůrců globalismu jako během zasedání Mezinárodního měnového fondu dva roky předtím.

Byl čtvrtek 21. listopadu 2002 a dlouho připravovaný vrcholný summit NATO v Praze se zapsal do dějin. Jak se ostatně plánovalo.

Hned na úvod spojenci, včetně České republiky, navždy změnili mapu Evropy. Pozvánku ke vstupu do Aliance totiž dostalo najednou hned sedm postkomunistických zemí - Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko a sousední Slovensko.

Šlo o největší rozšíření bezpečnostní aliance v její historii vůbec a "nespokojenému" Rusku navzdory. "Tvořily největší skupinu, která kdy najednou prošla otevřenými dveřmi NATO. Dnes jsou spolehlivými spojenci," hodnotí s odstupem času současný šéf Aliance Anders Fogh Rasmussen, který tehdy do Prahy přicestoval ještě jako dánský premiér.

Jako jeden ze stovek politiků. V monstrózním vyšehradském Kongresovém centru s ním v sále seděli lidé, kteří z nejvyšší světové politiky už dávno zmizeli. Vzpomínáte? George W. Bush, Tony Blair, Gerhard Schröder nebo třeba Jacques Chirac.

Irák k obědu

Jinak přesně nalinkovaný minutový program summitu nabral na úvod malé zpoždění. To když se čekalo na amerického prezidenta Bushe a britského premiéra Blaira. Za zavřenými dveřmi společně jednali o případné intervenci proti režimu Saddáma Husajna v Iráku. Britský premiér pak narychlo pouze potvrdil, že mezi vedoucími představiteli NATO vládne jednomyslný názor na potřebu odzbrojit Irák. Opak byl ale pravdou, jak se ukázalo.

NATO jako celek pak dostalo doslova "Irák k obědu". Přes nesmírné diplomatické bitvy o jednotlivá slovíčka nakonec ve společném prohlášení všechny členské země důrazně vyzvaly Husajna, aby okamžitě a bezpodmínečně splnil podmínky OSN a pustil do země zbrojní inspektory, kteří by zkontrolovali, zda nevyrábí chemické a biologické zbraně.

Prohlášení nebylo nakonec tak razantní, jak navrhovaly USA. Německo navíc rovnou oznámilo, že se případné vojenské akce proti Iráku nezúčastní a francouzský prezident Chirac nabádal, že pouhé nesplnění podmínek OSN by zahájení války neospravedlňovalo.

Do zahájení spojenecké invaze do Iráku v tu chvíli zbývaly čtyři měsíce.

Americký deštník

Kromě Iráku a rozšíření pak summit přinesl rozhodnutí, která jsou velmi aktuální dodnes. Aliance rozhodla o zřízení sil rychlé reakce schopných zasahovat kdekoliv na světě nebo o reformě velitelských struktur.

Poprvé se na scéně objevil také americký plán protiraketové obrany na ochranu spojenců. Aliance se tehdy shodla, že možné využití takového systému důkladně prostuduje. A jen tak na okraj tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík proklamoval, že některé části systému by mohly být umístěny na českém území.

NATO potvrdilo zájem spolupracovat s Ruskem a Ukrajina zase oznámila, že by ráda taky vstoupila do Aliance. Pozdvižení a rozpaky ale probudil ukrajinský prezident Leonid Kučma, který na vrcholnou schůzku do Prahy nedostal pozvánku, a přesto přicestoval. Jeho země totiž zrovna v té době nosila na čele nálepku nespolehlivé a nedůvěryhodné kvůli podezření, že vyvážela zbrojní systémy do Iráku.

Bez rozbitých výloh

Nevídaná bezpečnostní opatření při summitu slavila úspěch. Odpůrci NATO, kterých se navzdory očekávaní sjelo do Prahy jen pár stovek, se ani nepokoušeli "probít" bariérami policistů k centru jednání. Žádné škody na výlohách globálních řetězců v centru, žádné hořící automobily.

Americké stíhačky F-16 hlídající během summitu český vzdušný prostor sice donutily v předvečer jednání k přistání kazašské letadlo, kterému chybělo patřičné povolení. Delegace ale nakonec do Prahy dorazila jen s devadesátiminutovým zpožděním.

Největším a "neplánovaným" vzrušením tak zřejmě zůstala patnáctivteřinová akce během závěrečné tiskovky tehdejšího generálního tajemníka Lorda Robertsona. Dva rusky mluvící mladí aktivisté, kteří se do policií obleženého Kongresového centra dostali na novinářské akreditace, na něj zaútočili rajčaty. Netrefili.