natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Co přineslo 10 let Energetického dialogu EU-Rusko

    25. října 2010  11:25
    Přesně na 30. října letošního roku 2010 připadá deset let od chvíle, kdy se představitelé Evropské unie a Ruské federace dohodli na spuštění projektu Energetického dialogu Evropská unie-Rusko jako institucionálního nástroje, který měl přispět ke zlepšení energetických vztahů mezi oběma stranami.  

    Přes vysoké ambice a počáteční optimismus na obou stranách však zůstal úspěch Energetického dialogu limitován a kýžené partnerství nepřinesl. Důvodů, proč se nepodařilo dosáhnout výraznějšího pokroku v rámci Energetického dialogu existuje celá řada a liší se také podle toho, která strana na ně pohlíží.

    Obecně lze za hlavní příčinu neúspěchu definovat odlišné ideové vnímání energetické spolupráce mezi EU a Ruskem a rozdílnou institucionální logiku přístupu k ní.

    Energetický dialog EU-Rusko
    Není žádná novinka, že Rusko dlouhodobě představuje pro Evropskou unií hlavního dodavatele nerostných surovin. EU v současné době dováží z Ruska kolem 30 % ropy, která reprezentuje 28 % evropské spotřeby této komodity. Zároveň 50 % plynu exportovaného z Ruska do Evropy představuje více jak 25 % celkové spotřeby plynu v EU. Jak poukazuje doktorka Petra Kuchyňková z Masarykovy univerzity, energetický dialog mezi Ruskem a EU probíhá již od počátku 90. let a dokonce lze konstatovat, že do podpisu Dohody o partnerství a spolupráci (PCA) v roce 1997 a do konání summitu v Petrohradu v roce 2003, který vymezil tzv. "čtyři společné prostory" pro dialog mezi Ruskem a EU, se rozhovory mezi představiteli RF a EU omezovaly z větší části pouze na oblast energetického dialogu, byť postupně narůstala důležitost i jiných dimenzí, především politicko-bezpečnostní.

    Z hlediska vývoje formálního energetického dialogu mezi EU a Ruskem měla klíčový význam schůzka předsedy Evropské komise Romana Prodiho s místopředsedou ruské vlády Viktorem Christěnkem v září 2000, na níž bylo zahájení dialogu dohodnuto. Následně byl během summitu EU-Rusko, který se konal 30. října 2000 v Paříži, zahájen na základě čl. 65 PCA projekt Energetického dialogu mezi EU a Ruskem, jako jeden z mechanismů pro spolupráci v oblasti energie. Společná deklarace identifikovala mezi hlavní oblasti komplementárního zájmu: zajištění spolehlivých dodávek energie v krátkém a středně dlouhém období, zpřístupnění energetických trhů, zlepšení právního základu pro produkci a transport energie v Ruské federaci, implementace evropských právních předpisů v oblasti energie v Ruské federaci, a další.

    Z široké škály oblastí spolupráce, stanovené deklarací z října 2000, je možné identifikovat čtyři hlavní objekty pro energetický dialog mezi EU a Ruskem:

    1. Hlavním diplomatickým cílem energetického dialogu bylo usnadnění toku obchodu s energií a investic pomocí politického a institucionálního rámce pro zvyšující se energetický obchod mezi EU a Ruskem. 
    2. Motivem ke spolupráci byla pro obě strany silná vzájemná závislost vytvořená potřebou EU zajistit bezpečné dodávky energie z Ruska a ruskou potřebou zajistit energetický požadavek z EU. 
    3. Energetický dialog reprezentoval prostředky upravující rozdílnou pozici členských států EU v obchodu s energií s Ruskem. 
    4. Pro ruskou stranu představoval dialog příležitost jak získat potřebné zahraniční investice pro rozšíření svého exportu energie, pro modernizaci zastaralé energetické infrastruktury. Měl také přispět k vytvoření lepších podmínek pro ruský ekonomický růst, aby Rusko přestalo být chápáno jako země vyvážející pouze surovinové zdroje, která je závislá na stoupajících cenách energie. EU nabízel dialog příležitost k posílení jednotného postoje ve svých energetických vztazích vůči Rusku.

    Energetický dialog nabízí poměrně bohatou institucionální základnu. V roce 2002 bylo důležitým krokem vytvoření rusko-unijního technologického centra pro oblast energetiky (EU-Russia Energy Technology Centre), které má mimo jiné usnadňovat komunikaci mezi podnikateli na obou stranách, výměnu informací a následnou spolupráci na strategických otázkách. Tuto funkci fóra pro diskusi energetických otázek později získal i kulatý stůl průmyslníků EU-Rusko (EU-Russia Industrialists Round Table). K výraznějšímu zapojení business sféry a lobbingu do dialogu EU-Rusko v energetické oblasti napomohlo v roce 2003 i vytvoření styčné skupiny zástupců obchodní sféry z řad velkých ruských energetických společností a energetických společností působících na území Evropské unie, kteří měli působit jako poradci obou koordinátorů energetického dialogu.

    Přečtěte si na natoaktual.cz další související materiály:
    V. Bartuška: Nabucco versus Sousth Stream – co lze očekávat
    V. Trejbal: South Stream - Hlavní spojenec Gazpromu v Evropě utíká od praporů

    Energetický dialog EU-Rusko po vytvoření Stálé rady pro spolupráci v roce 2004 funguje na několika úrovních. Na úrovni Stálé rady pro spolupráci se scházejí ruský ministr pro energetiku, komisař pro energetiku a ministři odpovědní za energetický resort současné a následující předsednické země. Na politické úrovni jsou pravidelné kontakty udržovány prostřednictvím obou koordinátorů dialogu, kteří zajišťují kontakt mezi Evropskou komisí (komisař pro energetiku) a ruskou vládou (ministr pro energetiku). Místo čtyř skupin, které se zabývaly investičními otázkami, rozvojem energetické infrastruktury, rozvojem obchodu s energetickými produkty a problematikou energetické účinnosti, je v současnosti Energetický dialog strukturován pouze do tří tematických skupin.

    Úspěchy a neúspěchy Energetického dialogu
    Skupina pro energetickou účinnost (Energy Efficiency) se zabývá především otázkami úspor v oblasti nakládání s energetickými zdroji, obnovitelnými zdroji energií a legislativním vývojem v těchto oblastech. V rámci této skupiny dosáhlo jednání EU a Ruska obrovského úspěchu. Obě strany si vyměnily informace o technologiích na redukci spalování zemního plynu. Moskva a Brusel začali také spolupracovat v oblasti energetické účinnosti a úspor energie a Evropská unie proto založila centra v Archangelsku, Astrachani a Kaliningradě k podpoře její technologie. V roce 2006 pak Moskva a Brusel podepsaly "Iniciativu pro energetickou účinnost EU-Rusko". V neposlední řadě pak Ruská federace v roce 2005 ratifikovala Kjótský protokol. Není bez zajímavosti, že EU vyjadřovala podporu členství Ruské federace ve WTO právě výměnou za ruskou ratifikaci Kjótského protokolu.

    Značný pokrok byl dosažen také ve Skupině pro energetické strategie, prognózy a scénáře (Group on Energy Strategies, Forecasts and Scenarios). Její podskupina se zabývá ekonomickými otázkami souvisejícími s energetikou, zejména problémy poptávky po nerostných surovinách a jejich dodávek. Evropská unie a Rusko se zde dohodly na vzájemně přijatelné změně v otázce dlouhodobých smluv na dodávky zemního plynu. Rusko také dostalo ujištění, že 30% hranice na dodávky energetických produktů ze zahraničí je pouze doporučení a není požadavek, který lze použít s cílem omezit toky ruského zemního plynu do Evropské unie. Obě strany založily také tzv. horkou linku pro případ přerušení dodávek energií.

    Pokroku se ovšem nepodařilo dosáhnout v rámci Skupiny pro sledování vývoje energetických trhů (Group on Energy Market Developments), která je stále limitována rozdílnou logikou EU a Ruska v otázce ekonomické spolupráce. EU a Rusko se shodly pouze například v otázce vybudování plynovodu Nord Stream, kterému Evropská komise vyjádřila podporu. Úspěchem byla také oblast jednání o Mechanismu včasného varování za účelem zvýšení vzájemné důvěry mezi oběma stranami, zajištění bezpečnosti a předvídatelnosti energetických trhů, který byl podepsán oběma stranami koncem minulého roku.

    Výměna informací na platformě této skupiny se týká legislativního vývoje v oblasti energetických trhů, včetně procesu liberalizace. Evropská unie se v této skupině snaží prosazovat "energetickou" část acquis, která se měla stát jakýmsi právním základem pro reformu energetického sektoru také v samotném Rusku. Naproti tomu Rusko hledá způsob, jak zachovat svoji samostatnost v rozhodovacím procesu a ještě více zvýšit své zisky z vývozu ropy a zemního plynu.

    EU na počátku vycházela z předpokladu, že Rusko postupně přiblíží své právní předpisy s Evropskou unií a následně inkorporuje evropské regulační předpisy pro energetiku, zejména v otázce liberalizace trhu, včetně úplného přístupu ke tranzitní soustavě v Rusku. Podle vize Evropské komise pouze liberalizace trhu s energiemi zaručuje nejúčinnější a pro spotřebitele nejvýhodnější organizaci energetického sektoru. Ruská očekávání energetické spolupráce s Evropskou unií byla zcela odlišná.

    Ruská energetická politika je v současné době řízena dvěma, do značné míry vzájemně si odporujícími faktory, z nichž jeden představuje snahu o maximalizaci zisku z vývozu ropy a zemního plynu a druhý využívání energie jako politického nástroje ke zlepšení postavení Ruské federace ve světě. Maximalizace zisku je v Rusku sledována především prostřednictvím podpory několika ruských energetických společností, ve kterých má podíl stát. Naproti tomu cílem Evropské unie je vytvořit stabilní a liberalizovaný trh dostupný pro všechny společnosti. Jinými slovy, přístup Evropské unie k energetické spolupráci vychází z makroekonomické perspektivy, zatímco ruský přístup je postaven na mikroekonomické úrovni.

    Je tak zcela zřejmé, že obě strany se liší v tom, co považují za nejlepší organizaci odvětví. Tatiana Romanova z Petrohradské státní univerzity tvrdí, že koncepční neshody mezi EU a Ruskem na povaze nejlepší možné regulace pro odvětví energetiky lze chápat jako první a hlavní důvod, který vysvětluje selhání Skupiny pro sledování vývoje energetických trhů v rámci Energetického dialogu EU-Rusko. Vedle toho existují i jiné důvody, které je potřeba zmínit.

    Rusko využívá energetické komodity jako politický nástroj k posílení své pozice s cílem stát se jedním z pólů dnešního mezinárodního systému. Ruská federace usiluje o multipolaritu a rovnost s ostatními důležitými subjekty mezinárodních vztahů, jako je USA, EU, Čína či Indie a nerostné zdroje představují prostředek, jak tohoto stavu dosáhnout. Tyto politické nároky se projevují také v požadavcích Moskvy na rovnost při jednáních o novém regulačním režimu pro energii, který by měl být stejně přínosný jak pro producenty, tak pro spotřebitele. Požadavek rovnosti byl také hlavním vysvětlením pro kritický postoj Ruské federace k Energetické chartě. Další dobrou ilustrací snahy Ruska využívat energii jako nástroj politického vlivu je dialog s výrobci středoasijské ropy a zemního plynu a úsilí Moskvy o kontrolu hlavních tranzitních plynovodů a ropovodů. Z toho důvodu lze uvést, že neexistence rovného přístupu EU při vytváření energetického trhu představuje druhý důvod pro neúspěch Energetického dialogu v této oblasti.

    Přečtěte si další původní materiály Lukáše Tichého pro natoaktual.cz

    A konečně na institucionální úrovni je rovněž nezbytné se zmínit o monopolním postavení Gazpromu, který brání jakékoliv změny a tím posiluje neochotu ruské vlády následovat příkladu EU v regulaci paradigmatu. Skutečnost, že stát vlastní většinu akcií v této společnosti pak znamená, že neexistuje jasné oddělení distribuční soustavy od samostatné právní entity - provozovatele distribuční soustavy zemního plynu.

    Závěr
    Vysvětlení pro neúspěch Skupiny pro sledování vývoje energetických trhů tak existuje trojí: za prvé rozdíl v přístupu k regulaci energetiky s cílem zajistit efektivnost trhů, za druhé absence rovnosti v přístupu EU k vytváření energetického trhu a za třetí institucionální pojetí ruského plynárenského sektoru, který se brání jakýmkoliv změnám. Zároveň lze v současné době hlavní překážku dalšího pokroku Energetického dialogu EU-Rusko spatřovat v rozdílném názoru Evropská unie a Ruská federace na politicko-institucionální formu spolupráce. Zatímco EU se snaží prosadit energetickou spolupráci založenou na evropském acquis communautaire, Rusko brání svoji suverenitu proti jakékoliv implementaci evropského práva a využívá nerostné zdroje jako nástroj k prosazení svého vlivu ve světě.

    Celkově pak lze mezi hlavní příčiny neúspěchu Energetického dialogu EU-Rusko vymezit následující skutečnosti:

    1. Energetický dialog byl zatížen dalšími jednáními mezi EU a Ruskem, zejména o vstupu Ruska do WTO. Energetický dialog byl také paralyzován limity EU na vývoz jaderného paliva z Ruska. 
    2. Energetický dialog mezi EU a Ruskem zahrnuje velké množství spoluúčastníků. Ruská vláda a EU se mohou dohodnout na důležitosti bilaterální spolupráce, ale klíčovými hráči na energetickém poli jsou soukromé nebo státem ovládané podniky a firmy, které mají velmi často svoji vlastní agendu. 
    3. Energetický dialog není pouze o prodeji ropy a zemního plynu z RF do EU, ale hluboce zasahuje do národní ekonomické politiky, zejména v oblasti energetiky a trhu s energii, což je pro každý stát velice citlivá otázka.

    Na druhou stranu, jak z výše uvedeného vyplývá, Evropská unie a Rusko se dohodly na potřebě zajistit stabilitu dodávek energetických surovin a uznaly potřebu vést "čistou a zelenou" energetickou politiku. Další úspěch Energetického dialogu EU-Rusko tak bude založen na několika důležitých faktorech:

    1. Stanovení cílů spolupráce, na nichž se shodnou obě strany, například prosazování energetické účinnosti nebo boj proti změnám klimatu; 
    2. Dalším faktorem je zajištění rovnosti obou stran při spolupráci, která je důležitá zejména pro Rusko. Nástroj k dosažení cíle rovnosti představuje například spolupráce v rámci mezinárodních organizací, kde jsou Rusko i EU řádnými členy; 
    3. V neposlední řadě úspěch jednotlivých skupin v rámci Energetického dialogu EU-Rusko závisí na objemu investic do oblasti energetiky a struktury energetického sektoru a na vztazích veřejného a soukromého sektoru, který tuto oblast ovlivňuje.

    Lukáš Tichý
    autor je interní doktorand Ústavu mezinárodních vztahů

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media