Rozpočet budí otázky
Současná čínská vojenská doktrína je známa jako „Tři severy a čtyři moře“. Třemi severy jsou míněny USA, Evropa (resp. NATO a EU) a Rusko. Čína pak má usilovat o to, aby už koncem druhé dekády 21. století získala postavení „čtvrtého severu“, tj. supervelmoci. Po ekonomické stránce to rozhodně není nereálná vize; HDP Číny už je mezi státy druhý největší na světě (po USA) a lze očekávat, že během několika let předstihne i Evropskou unii. Kolem roku 2040 by mohl dostihnout USA. ¨

Čínu ale brzdí obrovské kontrasty, hlavně mezi chudým zemědělským západem a vyspělým průmyslovým východním pobřežím. Riziko představuje i vysoká úroveň kriminality a korupce, nestabilita bankovního sektoru, obrovské znečištění životního prostředí a v neposlední řadě závislost na zahraničních zdrojích surovin.

"Čínský obranný rozpočet je nejrychleji rostoucím na světě."

Mimořádný výkon ekonomiky v každém případě umožňuje zvyšování obranného rozpočtu. Je známo, že ten čínský je nejrychleji rostoucí na světě. V tomto roce má oficiální velikost asi 45 miliard dolarů, což je o 18 % více než v loňském roce. Čína tak stojí na šestém místě na světě za USA (533 miliard dolarů), Spojeným královstvím (66 mld.), Francií (60 mld.), Německem (57,5 mld.) a Japonskem (46 mld.). Pentagon ale soudí, že skutečná výše čínského rozpočtu je výrazně větší, nejméně 85 a možná snad až 125 miliard dolarů. Problémem pochopitelně není samo číslo, nýbrž neznalost toho, kam tyto „neoficiální“ výdaje směřují.

„Armáda v armádě“
Zlomovým bodem, který nastartoval čínskou vojenskou reformu, byla válka v Perském zálivu v roce 1991. Drtivé vítězství USA a fiasko irácké armády jasně demonstrovaly, že početní síla neznamená nic proti technologické vyspělosti západních zemí.

Nejvyšší vojenské velení Číny pak nechalo vypracovat několik analýz případné konvenční války ČLR proti USA, např. kvůli Tchaj-wanu. Výsledky byly skličující: Američané by dokázali během několika týdnů naprosto rozvrátit a zlikvidovat čínské ozbrojené síly a za několik měsíců už by Čína neměla prakticky žádnou vojenskou infrastrukturu. Peking teprve tehdy pochopil, jak gigantický úkol před ním stojí. Bylo nezbytné změnit armádu více než dvou milionů nevzdělaných, špatně vycvičených a primitivně vyzbrojených branců v sílu, která bude schopná vzdorovat vojenské nadvládě „tří severů“ a prosazovat čínské národní zájmy ve 21. století.

Čínský model reformy je zajímavý. Lze jej charakterizovat jako „armádu v armádě“. V rámci Lidové osvobozenecké armády vzniká jakási „malá armáda“, která obsahuje asi 15 % vojáků, vesměs vzdělaných profesionálů. Mají k dispozici špičkové zbraně a jejich úkolem jsou rychlé a drtivé údery proti významným cílům. Až poté, co tato elitní síla zničí hlavní odpor nepřítele, nastoupí do akce většinová „masa“. Je zřejmé, že elitních 15 % vojáků je určeno zejména pro operace v zahraničí. Jejich pozoruhodné schopnosti už byly předvedeny ve společném cvičení s Ruskem, která neslo jméno Peace Mission a jehož motivem byla stabilizace fiktivního státu ve strategicky významné oblasti Střední Asie. Odborníci však soudí, že „armáda v armádě“ je zamýšlena především pro případnou invazi na Tchaj-wan.

Nastupuje nová technika
Výbornou ilustrací rozvoje čínských ozbrojených sil je i zavádění nových typů techniky. Čína je stále druhým největším odběratelem ruských zbraní, ale stále častěji je také vyrábí licenčně a vyvíjí i zbraně vlastního původu, z nichž některé už lze pokládat za skutečně moderní. Jako příklad může posloužit tank Type 99, výsadkové bojové vozidlo ZLC 2000 nebo samohybné houfnice sérií PLZ a SH.

Významnou roli bude rozhodně mít i bitevní vrtulník WZ-10, což je druh zbraně, který Čína dosud postrádala. Zvyšuje se též kvalita letectva, které by v budoucnu mělo disponovat dvěma hlavními typy bojových letounů. Prvním je ruský Su-27/30 (vyráběný licenčně jako J-11) a druhým je menší J-10 domácího původu.

"Slabinou Číny zůstává námořnictvo, které zatím nemá kapacity pro velké oceánské operace a v podstatě patří mezi pobřežní loďstva."

Slabinou Číny zůstává námořnictvo, které zatím nemá kapacity pro velké oceánské operace a v podstatě patří mezi pobřežní loďstva. To by ovšem měly změnit nové moderní třídy ponorek (např. 093 Shang) a torpédoborců (jako 051C Luzhou) a zejména letadlové lodě. Čína možná zařadí do výzbroje ruské plavidlo Varjag a téměř jistě zahájí konstrukci vlastních letadlových nosičů. První z nich by mohl vstoupit do služby snad už v první polovině příští dekády. Velký rozvoj zaznamenávají také raketové a kosmické síly, což dokládá úspěšný test protidružicové rakety provedený 11. ledna 2007. Byl vykládán jako jistá „výzva“ USA, jež jsou na satelitních systémech do značné míry závislé. Je tedy zřejmé, že Čína zná slabiny potenciálního nepřítele a uvědomuje si klíčový význam informační války.

Lukáš Visingr
Autor je spolupracovníkem redakce časopisu ATM