Střední Evropa byla až donedávna pro Čínu poměrně nevýznamným světovým regionem, v němž ve vztazích s Pekingem hrála nejdůležitější roli Budapešť. Díky bezvízovému styku mezi Čínou a Maďarskem z let 1988 až 1992 tam fungovala asi třicetitisícová čínská komunita, která měla registrováno zhruba pět tisíc firem s čínským podílem.

Ale posledních zhruba pět let čínská aktivita nabrala na obrátkách v celém regionu a Maďaři se ocitli na druhé koleji. Nejaktivnější ve vztahu k Číně se stalo Polsko premiéra Donalda Tuska. Vrchol polského snažení nastal v dubnu 2012, kdy se ve Varšavě konal první summit formátu 16 + 1, tedy šestnácti postkomunistických zemí střední a východní Evropy a Číny, který se od té doby stal pravidlem. Do Varšavy tehdy dorazil čínský premiér Wen Ťia-pao a postupně přijímal jednotlivé delegace, českou tehdy vedl premiér Petr Nečas. Premiéři či prezidenti jednotlivých zemí mají sice v rámci takových summitů na setkání s čínským prezidentem či premiérem jen asi půl hodiny na delegaci, ale Čína tím prolomila jakousi pomyslnou bariéru kontaktů a především byznysu.

Vážnější zájem o střední a východní Evropu se datuje od roku 2000, kdy byl obrat obchodní výměny regionu s Čínou zhruba tři miliardy dolarů. O deset let později už to bylo 41,1 miliard a čísla dále stoupají.

O čínské investice ve střední Evropě v pravém smyslu toho slova je ale pořád nouze. Díky tomu, že v Budapešti dlouho působila jediná pobočka jediné čínské banky v regionu – Bank of China – bylo Maďarsko zemí, kde se také uskutečnila první velká čínská investice do chemičky BorsodChem. Od roku 2010 vládnoucí strana Fidesz chtěla využít této ekonomické blízkosti a pomoci si po krizi půjčkou či emisí svých dluhopisů v Číně. Peking ale odmítl Budapešť touto formou podpořit. Vláda Viktora Orbána také neuspěla s nápadem prodat čínskému investorovi budapešťské letiště.

Od zmíněného summitu ve Varšavě ale vzrostla snaha Číňanů navázat spolupráci s Polskem. Čínské banky Bank of China a ICBC otevřely své pobočky ve Varšavě a firma COE získala zakázku na stavbu jednoho úseku polské dálnice před mistrovstvím Evropy ve fotbale. Reference na infrastrukturní stavbu v členské zemi EU by pro ně měla vysokou cenu. Čínští stavaři ale přecenili své síly a unijní podmínky a v brutální konkurenci evropských stavařů neuspěli. Jejich úsek pak musela na poslední chvíli dokončovat česká firma.

Čínské firmy do konce roku 2013 zainvestovaly do Polska jen 640 milionů eur, což představuje 0,3 zahraničních investic v zemi. Jde hlavně o továrnu na ložiska a huť Stalowa Wola. Varšava se naopak nechala jako jeden z prvních zlákat k účasti v Čínou zorganizované Asijské infrastrukturní investiční bance, která vznikla v roce 2013. V Asii je brána jako konkurenční projekt vůči západní Světové bance a na ní navázaných institucí.

V roce 2012 se přetřásala možnost, že by na Slovensku investovala jedna z čínských automobilek, tehdy to dokonce premiér Robert Fico použil jako předvolební argument. Zůstalo ale jen u slov.

Pozornost Pekingu se proto upnula na Česko, kde se po prezidentských volbách v roce 2013 objevil prezident a s ním spřízněná podnikatelská lobby nakloněná bližší spolupráci s Čínou. Bývalý premiér Petr Nečas má pravdu, že to byla jeho vláda, která se ještě před svým pádem snažila otevřít dveře bližší spolupráci s Pekingem, jež propukla naplno až v posledním půlroce.

Číňané tu zatím měli jen továrnu na montáž televizních obrazovek a nyní výrazně vstupují do finanční skupiny J&T, některých médií, leteckých dopravců, fotbalu a kupují nemovitosti. Panovala obava, že čínské firmy budou usilovat o vstup do energetiky jako strategického odvětví, ale pokud nepočítáme podíl J&T ve firmě Unipetrol, nic takového se nestalo.

Přes rostoucí zájem Číny o střední Evropu se tak zatím neodehrála významnější a strategicky důležitější investice. Pro středoevropské státy je Čína neuvěřitelně velký a lákavý trh, jehož důležitost vzrostla během finanční krize po roce 2008 a znovu kvůli sankcím vůči Rusku po obsazení části Ukrajiny. Z tohoto důvodu se vlády postkomunistických zemí snaží být vůči Pekingu vstřícné, což se zatím nejintenzivněji promítlo do vztahů s Českem. Ale maďarský příklad ukazuje, že Čína si pečlivě vybírá, s kým a jak blízké partnerství uzavře a jak ho využije.

Martin Ehl
autor je vedoucím zahraniční rubriky Hospodářských novin.