Za týmem jsou stovky výjezdů do bezpečnostně nestabilní provincie, desítky zrealizovaných projektů, dobře utracené milióny i vytvoření stovek pracovních příležitostí pro místní lidi. Největším úspěchem je pak patrně získání důvěry místních lidí a především představitelů regionální vlády, neboť spolupráce s nimi a jejich schopnost dobře spravovat věci veřejné je klíčovým předpokladem pro odchod mezinárodního společenství z Afghánistánu.

Dva roky jsou také dostatečně dlouhá doba na hodnocení dosavadní práce. Především by ale měly poskytnout dostatek informací a know-how pro nastínění výhledu, kam se český přístup v Afghánistánu posunul a zda se České republice podařilo najít své specifické místo v mezinárodní komunitě v Afghánistánu.

V listopadu schválila česká vláda strategii, která nastiňuje, čeho chce Česká republika v Lógaru dosáhnout, kde jsou priority našeho působení a na co by se měli Čeští experti v následujících dvou letech zaměřovat. Strategie tak vytyčuje tři základní okruhy působení České republiky v Afghánistánu: budování institucí, podporu dobrého vládnutí a vlády práva, rekonstrukci a rozvoj a v neposlední řadě posilování bezpečnosti. Podobný strategický dokument má většina rekonstrukčních týmů, například Kanaďané si stanovili seznam priorit, kterých by v Afghánistánu chtěli do roku 2011 dosáhnout. Většina plánů a strategií vychází především z afghánského národního rozvojového plánu (ANDS).

A stejně jako americká "nová" strategie pro Afghánistán, která byla představena v minulém roce, zmiňuje se i ta česká o navyšování počtu civilních expertů, kteří jsou za rekonstrukci zodpovědní. Posílení "civilní expertýzy" doporučuje ve svém článku na natoaktual.cz i František Šulc. Česká strategie mluví o plánech do roku 2012. Poté uvidíme, jaké výsledky zcivilnění mise v Afghánistánu přinese. Tak, jak na to ale upozorňuje i Šulc ve svém článku, osm uplynulých let v Afghánistánu ukazuje, že ke stabilitě v Afghánistánu se skutečně asi neprostřílíme. Vedle zcivilnění je pro českou pomoc v Afghánistánu významný také objem prostředků, který by i v následujících letech měl zůstat minimálně stejný jako dosud.

Související materiál na natoaktual.cz s tímto tématem: F. Šulc: Rekonstrukční týmy – neudržitelný hybrid

Právě jistota ve finančním plánování umožní soustředit se v Lógaru na dlouhodobější a náročnější projekty, které jsou pro rozvoj Afghánistánu přínosnější než počet postavených škol a rozdaných školních sešitů. Mezi ty nejvýznamnější bude patřit podpora zpracovatelského průmyslu v Lógaru, ale zejména založení středního odborného vzdělávání. Během následujících dvou let by mělo také být jasnější, jak dlouho budou provinční rekonstrukční týmy v Afghánistánu potřeba. Vzhledem k více než třiceti letům bojů, které mají na svědomí rozpad jak afghánského hospodářství, tak i tradičních sociálních vazeb, je jasné, že asistenci při rekonstrukci země bude afgánská vláda potřebovat ještě minimálně několik let, spíše desetiletí.

Otázkou je, jak dlouho se na rekonstrukci a obnově budou podílet rekonstrukční týmy – to bude záležet nejen na vnitropolitické situaci v jednotlivých vysílajících zemích, ale klíčové pro posuzování by měly být bezpečnost a stabilita v jednotlivých afghánských provinciích. Jednoduše řečeno, nesmíme zapomenout na hlavní důvod vzniku tohoto, jak píše František Šulc, "civilněvojenského hybridu": vysílat civilní experty s početným vojenským doprovodem jen do oblastí, kde to má vzhledem k nestabilní bezpečnostní situaci smysl.

Například v provincii Lógar, kde klasické humanitární organizace téměř nemohou vzhledem k aktivitám protivládních skupin působit, je civilněvojenská pomoc jedinou možností, jak místním obyvatelům pomoci nastartovat jejich podnikání a afghánské vládě asistovat v zajišťování základních potřeb pro její obyvatele, jako je dostupné vzdělání, zdravotní péče, nebo fungující infrastruktura.

Začátek roku 2010 přinesl také velice otevřenou debatu o "mezerách" v působení mezinárodního společenství v Afghánistánu. Mezi nejčastěji skloňované patří nedostatek koordinace civilního rekonstrukčního úsilí mezi jednotlivými aktéry v Afghánistánu. K zasypání této mezery, nebo alespoň pokusu o přemostění této rekonstrukční propasti, se snažila přispět lednová konference v Praze Provinční rekonstrukční týmy: Co dál?, kterou spolu s Prague Security Studies Institute a americkou ambasádou v Praze, spolupořádalo i české ministerstvo zahraničí.

Vedle debat a dobře předvídatelných projevů tu byla slyšet i živá diskuse mezi zástupci jednotlivých rekonstrukčních týmů v Afghánistánu, kteří mají rekonstrukci ve svém portfoliu. Výsledkem několikahodinových debat lidí, kteří na konferenci přijeli přímo z Afghánistánu, je pracovní materiál shrnující několik doporučení v oblastech: zlepšení dobrého vládnutí, posílení ekonomického rozvoje, zkvalitnění civilně-vojenská spolupráce a zvýšení efektivity. Právě posílení civilního úsilí je jedním z jasných doporučení konference.

Další související materiály na natoaktual.cz: T. Karásek: Jak dál v Afghánistánu – Nová strategie či nové iluze? P. Zelinka: Novátorská Obamova strategie pro Afghánistán – cesta správným směrem?

Experti nejen na rozvoj zemědělství, ale zejména lidé se zkušeností dobrého vládnutí a ekonomického rozvoje a pomoc v těchto oblastech jsou často zmiňovaní i afghánskou stranou jako předpoklad pro předání odpovědnosti a odchod z Afghánistánu. Jak ukazuje i unikátní výzkum veřejného mínění, který v Afghánistánu proběhl v minulém roce, právě nedostatek pracovních příležitostí, ale také korupce afghánských úředníků patří mezi problémy, které Afghánce pálí nejvíce.

Následující dva až tři roky budou pro situaci v Afghánistánu klíčové, máme tak tedy pravděpodobně poslední šanci, začít Afgháncům skutečně naslouchat. Mělo by k tomu přispět i ono dnes skoro kouzelné slovo "zcivilnění mise".

Karla Štěpánková
členka prvního českého PRT v Lógaru