Bundeswehr není Wehrmacht. Ale co je?

22. května 2017  14:49
Luboš Palata, MF DNES
Skandál nadporučíka Bundeswehru Franca A. ukázal mnoho problémů, s nimiž se dnešní Spolková republika a její armáda potýká. Šokující rozsah skandálu, propracovaná strategie Franca A., kterému se podařilo zaregistrovat jako falešný syrský utečenec a jenž pak chtěl své ultrapravicovou ideologií motivované atentáty, vydávat za islamistický teror, ukázaly na mnohé nezvládnuté aspekty uprchlické krize. Jsou jimi nejen chaos při registracích migrantů a následné monitorování jejich pohybu, ale také aktivity neonacistů, mediálně sice daleko méně atraktivní a frekventované, ale ve skutečnosti tvořící možná ještě závažnější bezpečnostní hrozbu, než samotní migranti z islámských zemí.  
Tank Leopard německé armády | foto: Bundeswehr

Je tu však ještě další, podobně závažná otázka, která nemá přímou souvislost se současnou uprchlickou krizí či jejími dozvuky. A tou je samotná identita dnešního Bundeswehru, respektive jeho návaznost na nacistický Wehrmacht a jeho vojenské a ideové tradice.

Nevyhnutelné dědictví

Poválečné západní Německo nemohlo udělat to, co se mu povedlo po sjednocení s východním Německem, kde byla tamní armáda prostě jako taková rozpuštěna a celý její důstojnický sbor poslán do vojenského důchodu.

„Bundeswehr nemá nic společného s Wehrmachtem,“ prohlásila jasně ministryně obrany Ursula von der Leyenová z vládní křesťansko-demokratické unie (CDU). A to poté, co byly při prohlídce kasáren objeveny jakési ilegální „koutky tradic“ připomínající právě válečný wehrmacht.

I vzhledem k rozsahu sítě Franca A. a stovkám příslušníků Bundeswehru, kteří jsou kvůli náklonnosti k neonacistickým myšlenkám sledováni armádní kontrarozvědkou (to Franc A. mimochodem nebyl), vzniká otázka, zda sympatie k armádě Třetí říše nejsou jakýmsi neviditelným, ale přesto existujícím podzemním proudem uvnitř Bundeswehru. Samozřejmě nikoli dominantním, ale přesto nepominutelným. Uvidíme, co přinese probíhající vyšetřování nařízené ministryní.

Zlý Hitler, hrdinný wehrmacht

Člověk by se tomu ale u generace dvacátníků a čerstvých třicátníků, jako je Franc A. nemohl ani příliš divit. Poválečné západní Německo nemohlo udělat to, co se mu povedlo po sjednocení s východním Německem, kde byla tamní armáda prostě jako taková rozpuštěna a celý její důstojnický sbor poslán do vojenského důchodu.

Poměrně hodně důstojníků Wehrmachtu, kteří se přímo nezkompromitovali nadšeným přisluhováním nacistickému režimu, nebo se nepodíleli na zločinech Třetí říše, bylo postupně znovu začleněno do Bundeswehru, kde předávali své bojové zkušenosti nové generaci.

Dnes je tato kapitola samozřejmě ne zrovna kladně nahlíženou minulostí. V posledních deseti patnácti letech je tu ale nový trend přehodnocování nacistické válečné historie, který vedle Němců jako spoluviníků nacistických zločinů vyzdvihuje i druhou stranu válečné historie. Tedy Němců jako obětí. Jak nacistického režimu, tak válečných a poválečných událostí, které přinesly poraženému německému národu nezměrné utrpení.

I v českých knihkupectvích, ale i v časopisech, televizním a rozhlasovém vysílání pak můžeme zaznamenat doslova inflaci tématu nacismu a v něm zvláštní složku, a to snahu o vylíčení Wehrmachtu a německých vojáků jako vlastně hrdinné síly. Síly, jejíž jedinou „vadou na kráse“ bylo, že bojovala za Adolfa Hitlera a jeho režim.

Jak silná je německá armáda?

Pokud se dnes tvrdí, že Bundeswehr zaostává i za armádou na počet obyvatel polovičního Polska, není to daleko od pravdy.

A porážka, která přišla, nebyla dána omyly Wehrmachtu, ale zásahy šíleného Hitlera a obrovskou převahou protivníků, které nemohl odolat ani „skvělý Wehrmacht“. Občas, aby se neřeklo, se k tomu přidá douška, že i Wehrmacht a jeho jednotky páchaly válečné zločiny, ale je to takové „nezbytné minimum“.

To samozřejmě není oficiální linie Bundeswehru, ani německých vojenských škol. Ale přesto je to určitý trend pohledu na válečnou historii prosazující se i mimo Německo, včetně České republiky, který nelze úplně přehlédnout.

Pouze mírová armáda?

Pak je tu také otázka identity samotného Bundeswehru. Z pohledu některých německých politiků jakoby to byla armáda, která má téměř zakázáno bojovat. Samozřejmě, že v bojových misích jako je ta v Afghánistánu, to nemůže platit, ale Berlín je vůči velké části vojenských operací Západu stále velmi zdrženlivý, nebo se jich vůbec neúčastní.

Přečtěte si další články Luboše Panaty na natoaktual.cz:

Armáda Spolkové republiky je také dlouhodobě podfinancovaná, a o nárůstu rozpočtu na dvě procenta HDP nechce levicová část německých politiků ani slyšet. Pokud se dnes tvrdí, že Bundeswehr zaostává i za armádou na počet obyvatel polovičního Polska, není to daleko od pravdy.

Přitom v úvahách o evropském křídle NATO, či společné evropské obraně, která by doplnila či v některých případech alternovala alianční síly, musí už z logiky věci hrát Bundeswehr společně s armádou Francie klíčovou roli.

Proto by si i Česko mělo přát, aby se Bundeswehr stal sebevědomou vojenskou silou, jejíž vojáci nebudou muset hledat berličku v tradicích Wehrmachtu, aby měli být na co hrdí. Protože při pohledu na dnešní Evropu je právě německá armáda pro Česko nejbližší spojeneckou silou, tak jako je Spolková republika nejbližším partnerem z velkých zemí v rámci Evropské unie.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.