natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Bouřlivé vody Jihočínského moře: kdo s koho?

    28. srpna 2012  11:35
    Jihočínské moře v současnosti patří k oblastem, které jsou pro geopolitiku 21. století klíčové. Bohaté surovinové zásoby, překrývající se teritoriální nároky několika asijských států, nárůst čínské moci, regionální závody ve zbrojení a zájem ostatních světových mocností vytvářejí bezpečnostní dynamiku, která má potenciál rozvířit vody nejenom u asijských břehů.  

    Čínská ponorka (ilustrační foto) | foto: Maritime Security

    Jihočínské moře: suroviny a poloha

    Co činí toto okrajové moře Pacifiku tak atraktivním? V první řadě je to surovinové bohatství (především ropa a zemní plyn): podle zprávy US Energy Information Administration z roku 2008 by Jihočínské moře mohlo ukrývat až 213 miliard barelů ropy, což je víc než rezervy jakékoli země s výjimkou Saudské Arábie a Venezuely. Ještě větší by ale měly být zásoby zemního plynu – optimistické odhady mluví až o 57 bilionech metrů krychlových. To pro rychle rostoucí asijské trhy (a především ten čínský) představuje velmi lákavé sousto.

    Vládce moře = vládce Asie

    Tato oblast je klíčová pro ekonomiky hned několika asijských zemí. ... Bez nadsázky lze tedy říct, že kdo Jihočínské moře ovládne, stane se pánem nejenom celého regionu, ale dost možná i celé východní hemisféry.

    Stejně jako zásoby ryb - zhruba desetina celosvětových úlovků se vyloví právě z Jihočínských vod, což z nich činí pro země s velkým nárůstem obyvatelstva a omezenými zemědělskými možnostmi (jako je třeba Vietnam nebo Čína) důležitý zdroj potravy.

    Z dlouhodobého hlediska je ale snad ještě důležitější strategický význam tohoto moře. Jeho vodami dnes proplouvá více než polovina světové obchodní flotily a celkově třetina veškeré námořní dopravy na světě. Tato oblast je klíčová pro ekonomiky hned několika asijských zemí. 60 % všech energetických zásob pro Japonsko a Tchaj-wan, dvě třetiny všech energetických zásob pro Jižní Koreu a až 80 % importu surové ropy pro Čínu míří na trhy těchto zemí právě přes Jihočínské moře. Bez nadsázky lze tedy říct, že kdo jej ovládne, stane se pánem nejenom celého regionu, ale dost možná i celé východní hemisféry.

    Skály s cenou zlata

    Hlavním jablkem sváru států na pobřeží Jihočínského moře jsou sporná území, která si jednotliví aktéři ve své honbě za ovládnutím místních vod nárokují. V celé oblasti nalezneme přes 200 ostrůvků, útesů a skal, z nichž valná většina je součástí dvou velkých souostroví: Spratlyho a Paracelských ostrovů. Většina těchto útvarů je stěží obyvatelná a vyčnívá pouze několik málo metrů nad mořskou hladinou. Přesto mají díky své strategické poloze pro jednotlivé státy cenu zlata.

    Teritoriální nároky v oblasti má hned šest států. Čínská lidová republika, Tchaj-wan a Vietnam si nárokují oboje souostroví společně s velkou částí Jihočínského moře. O něco skromnější jsou Filipíny a Malajsie, které požadují pouze část Spratlyho ostrovů s přilehlými vodami. Posledním aktérem je nejmenší stát v oblasti, Brunej, který si nárokuje pouze jeden útes a vody v rámci své exkluzivní ekonomické zóny (EEZ).

    Princip EEZ, který byl do mezinárodního práva zaveden Úmluvou spojených národů o mořském právu UNCLOS v roce 1982 ratifikovanou všemi zmiňovanými aktéry, je ale jinak pro Jihočínské moře noční můrou. Podle této mezinárodní úmluvy má totiž každý stát sousedící s mořem či oceánem právo na vytvoření EEZ ve vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží. Pokud se EEZ jednotlivých států překrývají, mají být rozděleny rovným dílem. V případě Jihočínského moře s jeho členitým pobřežím a stovkami ostrůvků, útesů a skal se ale jedná o úkol takřka nemožný. Většina států se navíc rozhodla své zájmy hájit nejenom ve verbální rovině a na části ostrovů a útesů již vybudovala menší námořní základny (například Paracelské ostrovy jsou v současnosti pod kontrolou Číny, která je v roce 1974 vybojovala v krátkém ozbrojeném konfliktu se svým jižním sousedem, Vietnamem)

    Externí aktéři

    Kromě států, jejichž břehy Jihočínské moře omývá, je tato oblast ve strategickém zájmu také dalších mocností – například Japonska nebo Jižné Koreje, které jsou na jeho obchodních tepnách životně závislé. Nejdůležitějším hráčem jsou ale nepochybně Spojené státy americké, které tu mají jednak silné vazby hned na několik států (například Filipíny, s nimiž má Washington podepsanou obrannou smlouvu), a jednak své vlastní zájmy. Přestože nejvyšší američtí představitelé opakovaně prohlašují, že nepovažují rostoucí moc a vliv Číny za hrozbu pro USA, všem je jasné, že pokud má někdo v budoucnu šanci reálně ohrozit hegemonii "strýčka Sama" v současném mezinárodním systému, je to právě tato "říše středu". Případná kontrola nad Jihočínským mořem by Pekingu ke skutečnému velmocenskému postavení výrazně pomohla. Přesně tak jako kdysi pomohla kontrola Karibského moře získat Spojeným státům dominantní postavení v západní hemisféře.

    Jak to vidí USA?

    I přes neúspěchy v Afghánistánu a výrazné škrty ve výdajích na obranu jsou USA připraveny hájit své zájmy. Proto se také utahování opasků v ozbrojených silách netýká jednotek v Pacifiku (kde se naopak dokonce očekává jejich nárůst) či flotily letadlových lodí.

    Washington si je této skutečnosti velmi dobře vědom, a když loni v listopadu ministryně zahraničí Hillary Clinton publikovala ve Foreign Affairs svůj článek označující nadcházející dekády v americké zahraniční politice za "pacifické století", neoznamovala v podstatě nic až tak převratného. Zpráva do Pekingu byla ale jasná: i přes neúspěchy v Afghánistánu a výrazné škrty ve výdajích na obranu jsou USA připraveny hájit své zájmy. Proto se také utahování opasků v ozbrojených silách netýká jednotek v Pacifiku (kde se naopak dokonce očekává jejich nárůst) či flotily letadlových lodí. V podobném duchu je nutno nahlížet také na umístění 2 500 mariňáků v severoaustralském Darwinu, ztrojnásobení vojenské asistence Filipínám pro letošní rok, pravidelná námořní cvičení (poslední větší bylo americko-filipínské cvičení koncem dubna) či rozvíjení spolupráce s dalšími ne zrovna tradičními přáteli USA v regionu jako je Vietnam. Právě Washington je tak tím hlavním důvodem, proč je Jihočínské moře ještě pořád čínské jenom podle názvu.

    Otázka správného načasování

    Začátkem nového století byla situace v Jihočínském moři relativně klidná, ale za poslední dva roky napětí eskalovalo dramaticky právě díky asertivitě Pekingu, který se rozhodl pro daleko větší fyzickou manifestaci svých nároků.

    Důvodů skrývajících se za tímto vývojem je patrně více: reakce čínské vlády na rostoucí nacionalismus v zemi, silnější sebevědomí díky posílení své námořní moci, zájem čínských ropných společností urychlit průzkum potenciálně bohatých surovinových nalezišť nebo také ekonomické problémy USA rozptylující jejich bdělost v regionu. Čínská strategie je v tomto ohledu celkem snadno čitelná. Využít každý vhodný okamžik k upevnění svého postavení v regionu a krok za krokem postupně získat kontrolu nad všemi spornými územími. Peking si je vědom, že otázka správného načasování je tady klíčová.

    Související analýzy na natoaktual.cz:

    Začátkem července se v metropoli Kambodže konal summit regionální organizace ASEAN sdružující deset států jihovýchodní Asie. Cílem jednání bylo sjednotit postoj členských zemí ke sporům v Jihočínském moři a územním nárokům Pekingu, jež se týkají čtyř jejich členů. Právě multilaterální fórum jako ASEAN je klíčovým nástrojem pro ostatní státy v regionu (především Vietnam a Filipíny), které by na bilaterální úrovni neměly šanci čelit vojenské a ekonomické převaze Číny. Summit ale skončil bezprecedentním neúspěchem - poprvé za celou 45letou historii organizace byl ukončen bez přijetí jakéhokoliv společného závěrečného prohlášení. Filipíny obvinily z neúspěchu nejmladšího člena organizace, Kambodžu, která je ze všech zemí ASEAN nejbližším spojencem Pekingu a jednání údajně záměrně sabotovala. Vzhledem k tomu, že vláda v Phnom Penh je ekonomicky silně závislá na čínské finanční pomoci a investicích, nejsou obvinění Manily žádným velkým překvapením. Ekonomicky jsou ale na Číně stále závislejší také další dva kontinentální státy ASEAN, Laos a Thajsko. Možnost, že organizace přijme nějaký společný postoj proti čínské asertivitě je tak v současnosti i blízké budoucnosti velmi málo pravděpodobná.

    Právě tato nejednotnost a neschopnost zaujmout společnou pozici ke konfliktu v Jihočínském moři, plně odhalená posledním summitem ASEAN, poskytla Pekingu vhodnou příležitost k podniknutí dalšího kroku v jeho kampani za dobýváním Jihočínských vod. Tím bylo rozhodnutí umístit v Shansa stálou vojenskou posádku. Právě tato rybářská vesnice s pouhými 3500 obyvately ležící na největším z Paracelských ostrovů se nedávno stala administrativním centrem včech Čínou nárokovaných území - tedy oblasti o rozloze 700 000 čtverečních mil.

    Sud se střelným prachem?

    Přesto všechno se ale v současnosti jeví možnost rozsáhlého ozbrojeného konfliktu v Jihočínském moři ještě pořád jako málo pravděpodobná. Zatím není v zájmu žádné ze zainteresovaných stran pustit se do otevřeného střetu s těžko předvídatelnými následky. S rostoucí mocí a vlivem Číny je docela možné, že časem získá Peking vody Jihočínského moře bez nutnosti ozbrojené konfrontace.

    Většina tendencí ale svědčí o přesném opaku. Nacionalismus sílící ve všech asijských zemích, zvyšující se výdaje na obranu, vzájemná nedůvěra a neschopnost řešit mírovou cestou překrývající se teritoriální nároky tak může do budoucna vést k vytvoření nebezpečného "sudu se střelným prachem", jehož zažehnutí by mohlo zatřást nejenom vodami Jihočínského moře.

    Juraj Nosál
    Autor je studentem Bezpečnostních a strategických studií na Masarykově univerzitě v Brně a šéfredaktorem studentského portálu o bezpečnosti Sekuriťáci.cz

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media