"Na území, kde jsme působili, byla regulérní válka. Měli jsme několik přímých bojů s nepřítelem. Ten za dobu našeho pobytu v zemi utrpěl obrovské ztráty, ale padla i řada koaličních vojáků," řekl velitel prostějovských speciálních sil Ondrej Páleník. - více zde

Z mise v Afghánistánu se vrátil před necelým měsícem se všemi svými muži. Většina informací o jejich působení zůstane navždy utajena. Pro své rodiny a známé však vojáci natočili krátký film, který o misi vypráví.

"Není to žádný profesionální dokument. Je to sestřih různých částí, které naši kluci točili během celé mise, včetně bojových akcí," konstatoval Páleník. Krátký film podle něj vznikl proto, aby ho mohli vojáci promítnout rodinným příslušníkům.

"Pořád se nás ptají, co jste tam vlastně dělali? Ten film jim dá odpovědi na všechny otázky," tvrdí Páleník.

Film zachycuje celou misi
Film začíná ještě doma v Česku za zvuku Landova 'Valčíku'. Loučení s rodinami, pozdravy armádních špiček a nakládání techniky, vybavení a zásob do amerických transportních letounů. Po příletu do Afghánistánu přivítal české vojáky místo zázemí jen ušlapaný písek, kde si vystavěli základnu - Camp Prostějov.

"Bylo to těžké hlavně v začátcích, teplota dosahovala až 50 stupňů, obrovská prašnost," popsal začátky mise Páleník.

Během několika dní si postavili komplexní zázemí včetně ošetřovny, kuchyně a jídelny pojmenované U Čecha. Vyvěsili vlajku, vybetonovali plochy, vyrobili si hřiště pro plážový volejbal, vymezili střelnici a začali s tréninkem na skutečný boj v nedalekých horách.

"Základní tábor měl být odpočinková zóna pro bojové jednotky. Nakonec to dopadlo jinak. Místo odpočinku jsme hodně času trávili v krytech a bunkrech," vzpomněl Páleník. Na základnu totiž za šest měsíců dopadlo přes šedesát raket.

Další záběry ukazují trénink českých bojovníků před reálnými misemi. Jízdu na koních, střelby na terče i výsadky z vrtulníků. Češi přitom vytvořili rekord - za 9 dnů od příletu byli připraveni a začali plánovat operace. Po 13 dnech šli do ostrého boje. "Někteří říkali, že nám to bude trvat dva měsíce, ale my jsme byli daleko rychlejší," konstatoval Páleník.

Akční záběry ukazují boj zblízka
Jako z akčního filmu pak působí další část. Doprovodná hudba nabírá na tvrdosti. Je čas boje. Vojáci na záběrech připravují zbraně a kontrolují pásy s náboji do kulometů. Nastává loučení. Bojovníci vyrážejí z mateřské základny do předsunutého tábora vysoko v horách.

Kolona automobilů Land Rover a půjčených Humvee s po zuby ozbrojenými vojáky opouští brány základny a mizí ve tmě. Z horské základny pak Češi podnikají přes třicet tvrdých výpadů proti nepříteli, přímo na jeho území provincie Kandahár, která je tradiční baštou bývalého vládního hnutí Taliban.

Operace, při kterých likvidovali bojovníky Talibanu, Češi pojmenovali Bílý lev, jednotlivé úderné akce pak dostávaly název podle českých hradů a zámků.

Při útocích na jednotku používali talibanští rebelové nejprve taktiku 'vystřel a uteč'. "V terénu nebylo těžké najít místo, odkud se dalo jednou nebo dvakrát vystřelit pancéřovou pěstí či samopalem a utéct pryč," uvedl velitel.

Později se podle něj povstalci už přestali bát odvetných leteckých útoků a každý boj se snažili dovést do úplného konce. "Jako speciální jednotka jsme měli přímé spojení na letectvo, které na naši žádost v případě potřeby okamžitě udeřilo," popsal Páleník.

Největším strašákem pro české vojáky byly ale nástražná výbušná zařízení, od obyčejných min až po velmi sofistikované systémy s dálkovým odpalováním. "Poslední novinkou byly nálože na dálkové ovládaní od auta," řekl Páleník.

Film mezitím vrcholí. Objevují se záběry z vrtulníků nad pustou krajinou nebo z noční mise přes přístroj nočního vidění. Nechybí skutečné přestřelky nebo zvuk autentického hlášení z rádiového spojení.

Nechybí záběry obyčejných Afghánců, jejichž důvěru si zanedlouho čeští vojáci získali. "Brali nás jako někoho, kdo je sice zdaleka, ale přišel jim pomoci," uvedl Páleník. Nechybějí proto záběry, jak čeští vojáci ošetřují děti, zraněné po útocích Talibanu.

Vousatí čeští vojáci projíždějí na koních vesnicemi. Kontrolují osoby, prohledávají domy. Klidné scény střídá děsivá noční střelba. O chvíli později vojáci zaměřují bunkr nepřítele a po výbuchu nacházejí těla mrtvých povstalců.

"Dělali jsme všechno proto, aby ten prostor, který jsme kontrolovali, už nikdy nebyl územím Talibanu," dodal velitel Páleník.