Bílá kniha o obraně však nevzniká na "zelené louce". Objevují se výtky, že neexistuje střednědobý plán, že armádě chybí strategické dokumenty. Není tomu tak. Střednědobý plán existuje, stejně jako Vojenská strategie z roku 2008 (aktualizovaná každé dva roky, na rozdíl od Bezpečnostní strategie ČR, která byla naposledy aktualizovaná v roce 2003 a měla by být vytvořena nová), či Dlouhodobá vize Ministerstva obrany. Existují i další koncepční dokumenty, jak české, tak spojenecké, ve kterých je možné nalézt inspiraci.

Problémem je ovšem to, že v posledních deseti letech docházelo v Česku k neustálým změnám, především v oblasti finančních prostředků na obranu, takže koncepční dokumenty nemohly být nikdy uspokojivě naplněny. Jedním z úkolů Bílé knihy o obraně je navázat na tyto dokumenty, zhodnotit současný stav a přijít s realistickými návrhy, jak by ministerstvo obrany a české ozbrojené síly měly vypadat v příštích pěti letech s výhledem na další dekádu.

Bílá kniha o obraně by měla zohlednit především dva aspekty: proměnu bezpečnostního prostředí a škrtání výdajů na obranu, kdy v posledních letech ministerstvo obrany přišlo o více než deset miliard korun, takže logicky není možné udržovat stávající strukturu. Konflikty v Iráku a Afghánistánu, rusko-gruzínská válka, rozvoj technologií a podobně způsobují proměnu bezpečnostního prostředí a přinášejí nové lekce, které budou zohledněny v novém strategickém konceptu Severoatlantické aliance a následně samozřejmě v Bílé knize o obraně. Zárukou toho, že Bílá kniha bude v souladu s tím, co prosazuje NATO, potažmo spojenecké země je osoba předsedy odborné komise pro přípravu tohoto dokumentu náměstka generálního tajemníka Aliance Jiřího Šedivého.

Přečtěte si další původní materiály Františka Šulce pro natoaktual.cz: Provinční rekonstrukční týmy – neudržitelný hybrid Jak (ne) číst afghánské volby

To nejzajímavější pro českého daňového poplatníka ovšem zřejmě bude struktura českých ozbrojených sil, návrhy v oblasti personální, které se dotknou vojáků i občanských zaměstnanců a zajištění transparentnosti v oblasti zakázek tak, aby ustaly neustálé pochybnosti o férovosti a efektivnosti jednotlivých tendrů. Už nyní se dá říct, že by vojáci měli dostat větší jistotu při profesionální postupu tak, aby od počátku věděli, co musejí splnit, pokud chtějí stoupat v hierarchii. Ozbrojené síly sice zůstanou přibližně stejně velké (23 tisíc vojáků), ale budou vnitřně jinak uspořádané. Ministerský úřad, stejně jako velitelská struktura budou zeštíhleny, přičemž procento nasaditelných sil vzroste. Bude vytvořeno transparentní prostředí, aby některé subjekty nemohly zneužívat peněz daňových poplatníků a aby se bránilo plýtvání.

Hlavní role armády se nezmění. Primární je zajištění obrany České republiky pro případ napadení. Vzhledem k tomu, že k této obraně potřebujeme spojence, je i nadále nutné klást důraz na úzkou spolupráci s ozbrojenými silami členských států aliance, tedy na tak zvanou interoperabilitu. Bílá kniha o obraně bude představena příští rok a jasně načrtne, jakou cestou by se české ministerstvo obrany a Armáda České republiky měly ubírat.

Nicméně je velice důležitá i širší politická podpora závěrům tohoto dokumentu, aby za pár let opět nedošlo k ad hoc změnám, které logickou stavbu rozbijí. Proto ministr obrany Alexandr Vondra od počátku klade důraz na spolupráci i s opozicí, abychom se i přes rozdílné názory na detaily, dokázali shodnout na tom, co bude pro tuto republiku dobré a podle toho nastavili pravidla a hlavně je dodržovali v budoucnosti. Obranné plánování není možné totiž provádět pouze v rámci jednoho volebního období – je důležitá kontinuita, bez které převládne chaos a plýtvání.

František Šulc
autor je vedoucím poradců ministra obrany