natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Bezpečnost střední Evropy po čtvrtstoletí: zpátky, a přeci jinde

    18. listopadu 2014  14:04
    Martin Ehl, Hospodářské noviny
    Při hodnocení bezpečnostní situace střední Evropy pětadvacet let po pádu Berlínské zdi a sametové revoluci se nelze ubránit dojmu, že se dějiny točí v kruzích.  

    Představitelé středoevropských států se vrací k poznání, že bez armády se zatím národní bezpečnost neobejde (ilustrační foto) | foto: MON

    Od počátečního idealismu a úvahách o konci vojenských bloků v roce 1990 jsme prošli procesem přípravy a vstupu do mezinárodních organizací, které definují základní bezpečnostní rámec (tedy nejen Severoatlantické aliance, ale i Evropské unie), celkovým omezováním výdajů na obranu, vysíláním vojáků na zahraniční mise a podílem na boji proti islámskému terorismu, abychom se nyní vraceli zpět k bodu, který definoval bezpečnostní situaci ve střední Evropě celé dvacáté století: ke vztahu politického Západu a Východu.

    Je tu jen jeden zásadní rozdíl: tentokrát je střední Evropa součástí Západu. Jak pevnou, to je otázka, jejíž podstata je skryta v úvaze, zda devadesátá léta minulého století, kdy jsme se stali členy Severoatlantické aliance a připravovali se na vstup do Evropské unie, nebyla z historického hlediska v našem regionu bezpečnostní anomálií.

    Geopolitika na ústupu

    Stali jsme se Západem v pravém slova smyslu, protože naše prosperita je odvozena primárně od ekonomické bezpečnosti. Geopolitika přestala být vnímána jako nejdůležitější faktor, i když se ruský prezident Vladimir Putin snaží všechny přesvědčit o opaku.

    Polsko a pobaltské státy dělají v posledních letech a měsících vše pro to, aby o anomálii nešlo. Kromě pojišťování spojeneckých svazků investují do vlastní obrany. Naopak, proruská politika maďarské vlády Viktora Orbána a rétorika některých slovenských či českých politiků by teorii anomálie podporovaly.

    Globalizace posledních několika desítek let vnesla mnohem větší důraz na ekonomickou bezpečnost, která má pro postkomunistickou střední Evropu a její – vyjma Polska – malé otevřené ekonomiky stejný význam jako bezpečnost klasická. A často se zdá, že bezpečnost energetických dodávek je v této souvislosti důležitější než zajištění trhů a přilákání zahraničních investorů. Ve světle událostí posledního roku na Ukrajině je až s podivem, jak blahosklonně se ve střední Evropě přistupovalo k zásobování energetickými surovinami.

    Související texty na natoaktual.cz:

    Stali jsme se Západem v pravém slova smyslu, protože naše prosperita je odvozena primárně od ekonomické bezpečnosti. Geopolitika přestala být vnímána jako nejdůležitější faktor, i když se ruský prezident Vladimir Putin snaží všechny přesvědčit o opaku.

    Ukrajinská krize ukazuje, že role klasických bezpečnostních záruk jako jsou ozbrojené síly dostatečně silné k odstrašení fyzického útoku, se vrátila. Jen nejsou jediným faktorem, který rozhoduje o síle daného státu či společenství. Místo dřívějších tankových divizí jsou hrozbou i různé státní firmy nedemokratických států. A země, které se posunuly na světovou špičku v elektronizaci státu jako Estonsko, ukazují další nový rozměr – kybernetickou bezpečnost.

    V jednom bodě střední Evropa Západu ale podobná není. Nemá jako západní státy silnou obavu z islamismu. Nemá pro ni oporu ve složení obyvatel a v tradicích imigrace. Neznamená to, že tu není, ale nemá váhu srovnatelnou s bezpečností ekonomickou i kybernetickou.

    Češi mají problém vrátit se k tomu, co nyní urychleně znovu budují Poláci a Pobalťané: k teritoriální obraně. Česko nemá vnější hranice EU a vlastně ani NATO (pokud zahrneme neutrální Rakousko mezi bezpečnostní spojence). České hranice také nejsou zpochybňovány různými historickými nároky, což je faktor, jehož sílu po ruském obsazení Krymu nelze podceňovat.

    Stav armád vlastně také není odlišný od dalších západních zemí. Dostali jsme se do situace, kdy se všeobecně platnou stala teze, že „hard security“ se tak nějak zajistí sama. A toto dlouhodobě převládající – někdo by ho nazval postmoderní – přemýšlení o bezpečnosti ještě podtrhla vlna šetření, která se Evropou přehnala během ekonomické krize po roce 2008 a ještě neodezněla.

    Příčinou tohoto stavu je konec reforem a velkého příběhu vstupem do Evropské unie v roce 2004. A ekonomická krize v letech 2008 a 2009 ukázala, že lidé nejen, že nevidí nové cíle a vize, kterých je možné dosahovat, ale že veřejné instituce tak pracně budované za podpory unijního i aliančního designu, fungují špatně nebo vůbec. V bezpečnostní rovině nás kolébala ta samá představa jako Němce nebo Rakušany, že v nově sjednocené Evropě lze řešit konfliktní situace bez použití síly a že jsme schopni tuto představu přenést i mimo hranice EU a NATO.

    USA celou Evropu nezajistí

    Role USA jako garanta bezpečnosti Západu ve střední Evropě zásadně utrpěla dlouhodobě klesajícím americkým zájmem o Evropu, což se ještě dramaticky urychlilo za prezidentství Baracka Obamy.

    Probuzením pro Pobaltí byl rok 2007 a internetový útok na Estonsko. Polsko této představě nepodlehlo nikdy, takže je v regionu jediný stát, který myslí „postaru“. Poláci ohlásili velké investice do obrany, chtějí vyvinout vlastní protiraketovou obranu a snaží se o co nejtěsnější bezpečnostní spojenectví se Spojenými státy. Nicméně, role USA jako garanta bezpečnosti Západu ve střední Evropě zásadně utrpěla dlouhodobě klesajícím americkým zájmem o Evropu, což se ještě dramaticky urychlilo za prezidentství Baracka Obamy.

    Po pětadvaceti letech jsme se bezpečnostně stali Západem. Ale příliš si to neuvědomujeme a neumíme s tímto faktem zacházet. Není pochyb o tom, že bezpečnostní situace střední Evropy se v nejbližší době bude odvíjet od dění na Ukrajině. Nejde o to vyslat na Ukrajinu alianční jednotky, ale velké úsilí už bude stát koordinovaná společná ochrana vnějších hranic, tedy především Pobaltí a východního Polska.

    Přečtěte si další texty Martina Ehla pro natoaktual.cz:

    Polský nákup amerických raket JASSM, schopných zasáhnout cíl v hluboko v týlu nepřítele, je jednak konkrétním a důležitým krokem pro vlastní obranu, ale zároveň symbolickým gestem, který dává najevo ochotu případný úder vrátit. A to je vlastně i recept na budoucí strategii: Evropě – nejen střední – nezbývá než opustit onen postmoderní koncept bezpečnosti jako neuchopitelného obláčku kdesi v dáli, kam se čas od času vyšle zahraniční mise.

    Nyní se zdá, že přístup k otázkám bezpečnosti je určen především ekonomickou situací. Ale investice do vlastní obrany nejsou populární nikde v Evropě a jejich zvýšení, pokud se ho podaří prosadit, bude mít efekt jen pomalu a za delší dobu – pokud se mezitím nestane nějaká katastrofa, která radikálně náhled veřejnosti změní. Ale následky sestřelení malajsijského letadla nad povstaleckou částí Ukrajiny jsou v tomto ohledu varujícím příkladem.

    Pro začátek by tak možná stačilo soustředit se na informace a vyvážit ruskou (a čínskou!) informační ofenzívu vůči Západu, aby si širší veřejnost začala uvědomovat rizika současného vývoje a politici všech možných zabarvení měli menší možnost manipulace veřejným míněním.

    Martin Ehl
    autor je vedoucím zahraničí redakce Hospodářských novin

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media