Příměří

Příměří mezi oběma stranami bylo uzavřeno 22. března 2006, nicméně se tak stalo již po několika letech snížené aktivity ETA. Skupina, která je od roku 2001 na seznamu teroristických organizací Evropské unie (též na obdobném seznamu USA) a má na svědomí zhruba 800 mrtvých, naposledy provedla útok s následkem smrti v květnu 2003, kdy bomba usmrtila dva policisty. Taktéž počet bombových útoků obecně v poslední době upadal.

Ze strany ETA určitým impulsem pro snížení aktivity a posléze ochoty k ukončení násilí mohl být též fakt, že španělské policii se ve spolupráci s policií francouzskou podařilo v letech 2003-2005 zatknout čtyři vysoce postavené představitele ETA – mezi nimi i číslo dvě ve skupině, Harrieta Aguierra. Stejně úspěšné byly policejní síly i proti dalším členům ETA, v listopadu 2005 stálo v rozsáhlém procesu před soudem 56 obžalovaných.

Zapaterova vláda příslib „permanentního příměří“ od ETA přivítala s nadšením, na rozdíl od opoziční Lidové strany, která má s příměřím s ETA poměrně nedávné negativní zkušenosti z doby Aznarovy vlády. Současný vůdce opozice Mariano Rajoy skupinu obvinil z toho, že pouze šetří čas a v pořadí třetí přerušení příměří ze strany ETA (první se odehrálo již v roce 1989 za Gonzalesovy vlády) mu dalo za pravdu.

Rozpory panovaly nejen mezi politickými stranami, ale též v celé společnosti. Více než polovina Španělů se sice postavila pro zahájení rozhovorů, ale v červnu, kdy měly obě strany zasednout k jednacímu stolu, se v Madridu konala demonstrace 200.000 lidí, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s vládní taktikou.

Zatímco celošpanělská společnost je v otázce rozhovorů s ETA rozpolcená, tyto mají značnou podporu  přímo v Baskicku (podle průzkumů veřejného mínění až přes 85% obyvatel, ačkoli přes dvě třetiny z nich podezíraly ETA z porušení příměří). Násilnou formu odporu ze strany ETA odmítá i naprostá většina té části Basků, která volá po odtržení od Španělska. Ti tvoří v současné době zhruba třetinu baskické populace. Příznivci federalistického uspořádání či obhájci větší míry autonomie, jakou navrhuje na centrální španělské úrovni neúspěšný návrh Baskické národní strany nazvaný „Plán Ibarretxe“, pak pochopitelně odmítají násilí ETA zcela.

Útok na Barajas

Útok na madridském letišti nebyl bleskem z čistého nebe, již po delší dobu se objevovaly signály, že ETA není spokojena s vývojem celého procesu a že ze strany vlády nedochází k dostatečné komunikaci a naopak dochází k neustálému oddalování dialogu. I v samotné vládní straně se objevily hlasy, že možná došlo k podcenění právě těchto signálů.

ETA především žádala Zapaterovu vládu, aby legalizovala Batasunu, seskupení, jež je často považováno za politickou odnož ETA. Dalším výrazným požadavkem bylo, aby vláda přestala stíhat členy ETA, z nichž někteří spáchali závažné trestné činy. V okamžiku, kdy nedošlo ke splnění jejích podmínek, sáhla po několikerém varování k tomu, co je jí vlastní. K násilí.  

První reakcí Zapaterovy vlády na bombový útok na Barajas bylo překvapivě prohlášení jednání pouze za pozastavené. Opoziční politici i někteří poslanci PSOE však považovali porušení závazku ze strany ETA za důvod ke zrušení rozhovorů vůbec, k čemuž byl Zapatero po několika dnech nucen přistoupit. Pokud by chtěla vláda v brzké době opět s Basky vůbec jednat, bude tak opět muset složitě hledat podporu v parlamentu.

Opačného názoru než centrální vláda je však Batasuna, která krátce po výbuchu upozorňovala, že je nutné pokračovat ve vzájemném dialogu, jehož paradoxně nebyla členem, ačkoliv to bylo jednou ze snah ETA. Fakt, že se Batasuna nepostavila proti násilnému přerušení příměří, její budoucí zapojení do rozhovorů a legalizaci opět vylučuje.

Jak dál?

V nejbližší budoucnosti bude důležité, jak se k sobě oba bývalí „partneři“ v procesu postaví. Událost z Barajas zcela jistě povede ke vzájemnému odcizení a nedůvěře především ze strany Zapaterovy vlády. Při recidivě ETA, která porušila příměří již potřetí, k tomu má plné právo. Pro danou chvíli jsou rozhovory skončené.

Na druhou stranu je dost dobře možné, že ze strany ETA neměl tento útok znamenat dlouhodobější návrat k násilí, nýbrž naopak zoufalý pokus přinutit vládu k přijetí jejích podmínek. Některé indicie naznačují, že i mezi Basky stále méně populární organizaci pomalu dochází dech a výbuch na madridském letišti tak mohl být známkou frustrace z neúspěšných jednání, který nebude následován další eskalací násilí. Není vyloučeno, že se po určité době pokusí opět vrátit k jednání.

Mírový proces mezi ETA a vládou tak v delší perspektivě nutně nemusí být „zničený“, jak ho označil španělský ministr vnitra Alfredo Perez Rubalcaba. Spíše ho můžeme označit za „značně poškozený“, přičemž náprava bude obrovsky složitá, ale ne nemožná. A v rukou ho má především sama ETA.

Martin Hrabálek

Autor přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity