natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Amerika a Rusko: vektory v protisměru

    1. prosince 2014  12:25
    Roman Joch, Občanský institut
    Pokud jde o utlumování či zvyšování aktivity na mezinárodní scéně, Spojené státy americké a Ruská federace se dnes pohybují opačnými směry. USA za současného prezidenta Baracka H. Obamy americkou přítomnost na mezinárodní scéně utlumují, zatímco Rusko za prezidenta Vladimíra V. Putina v jeho třetím prezidentském období svou aktivitu na stejném poli zvyšuje a zintenzivňuje.  

    Vladimir Putin a Barack Obama před zasedáním skupiny G20 v Petrohradě. | foto: G20

    Prezident Barack Obama nastoupil do Bílého domu v roce 2009 jako „anti-Bush“: zatímco Bush (2001-09) byl v Obamově podání neokonzervativní idealista, ochotný jednostranně a vojenskou mocí šířit ve světě ideály demokracie – což, jak irácká válka a její následky ukázaly, byla politika mylná a špatná – on, Obama, bude realista: nešířit žádné nerealistické ideály ve světě, ne vojenskou silou, ne jednostranně. Bude realista, jako byli např. George Bush starší (1989-93) či Dwight Eisenhower (1953-61).

    Proto onen „reset“ s Ruskem v březnu 2009, proto onen vstřícný Obamův projev k islámskému světu v Káhiře v červnu 2009, proto ono zrušení plánovaného třetího pilíře protiraketové obrany ve střední Evropě (Polsku a Česku) v září 2009.

    Jinými slovy, Obama bude chladnokrevný realista, který bude sledovat jen americké zájmy a nebude vystupovat nepřátelsky vůči nikomu z nějakého ideologického důvodu, ale jen přátelsky a pragmaticky ke každému. Bude realistou vědomým svých zájmů i možností. Alespoň tak si to představoval.

    Nyní však přichází skok o pět let kupředu, do konce roku 2014.

    Obamova zahraniční politika je v troskách. Z Ruska se nestal větší přítel, nýbrž větší nepřítel, než tomu bylo za George W. Bushe. „Reset“ selhal a Rusko se dopustilo otevřené agrese vůči sousední zemi, Ukrajině, čímž nejdramatičtěji zpochybnilo mezinárodní řád v Evropě ustavený po pádu komunismu v roce 1989 a zaútočilo na něj, jakož i porušilo všechny své mezinárodní závazky po roce 1945 týkající se Evropy (Charta OSN 1945, Závěrečný helsinský akt 1975, Budapešťské memorandum 1994). Ruská agrese vůči Ukrajině a okupace části jejího území trvá.

    Popularita prezidenta Obamy v arabském islámském světě je nyní nižší, než byla ta George W. Bushe. I když rozhodnutí prezidenta Bushe v roce 2003 svrhnout režim Saddáma Husajna v Iráku bylo racionální, neboť Saddám byl otevřeným a vyhlášeným nepřítelem Západu, jeho následná snaha demokratizovat arabský islámský svět, zmítaný etnickými a konfesijními animozitami, byla naivní. Bush však po navýšení počtu amerických jednotek v Iráku v roce 2007 (tzv. surge), předal Obamovy Irák stabilizovaný a klidný. Obama však zbrkle stáhl z Iráku v roce 2011 všechny americké jednotky, čímž vzniklo vakuum, které letos vyplnil tzv. Islámský stát.

    Související texty na natoaktual.cz:

    Na začátku roku 2011 nechal v Egyptě padnout dlouholetého amerického partnera, prezidenta Mubaraka; když následně ve volbách zvítězili Muslimské bratrstvo a (jeho člen) prezident Mursí, Obama je akceptoval. Když však v roce 2013 Muslimské bratry svrhl generál Sísí – jenž je v zemi stabilizujícím a umírňujícím faktorem – Obama se postavil proti němu.

    Ohledně syrské občanské války na podzim 2013 vytyčil svou „červenou linii“: použije-li prezident Asad proti svým odpůrcům chemické zbraně, vojensky proti němu zasáhne. Asad chemické zbraně použil – a Obama neučinil nic. Dvojitá chyba: především, neměl žádnou červenou linii vytyčovat (nemyslel-li to vážně a pouze blufoval), ale když už ji jednou vytyčil a ona byla překročena, měl zasáhnout. V opačném případě působí jako lehká váha, větroplach, neseriózně a Amerika jako papírový tygr.

    A i ten slavný „obrat (pivot) do Asie“ na přelomu let 2011 a 2012 byl více rétorický než reálný a praktický.

    Takto se realista nechová. Realista sice nešíří ve světě ideologické cíle, ale realista zároveň ví, že mezinárodní politika je tvrdá mocenská hra a že moc lze zadržovat jedině mocí a že za určitých okolností je použití vojenské síly nezbytné, jak dobře věděli Eisenhower i Bush senior.

    Takže Obamova zahraniční politika není realistická; je spíše kombinací neoisolacionismu, cynismu a slabosti. Je to politika idealistická; sice v jiném smyslu než Bushova idealistická politika šíření demokracie ve světě, je naivně-idealistická v témže smyslu, jako vedl prezident Jimmy Carter (1977-81) a která vychází z iluze, že když já, Amerika, nechám svět na pokoji, svět se nutně stane mírovějším, klidnějším a lepším místem pro život, a když se ke svým protivníkům budu chovat jako přítel, oni se nutně mými přáteli i stanou.

    Manévry psychologické války

    Proč ruské letecké svazy nacvičují jaderné údery vůči zmíněným zemím? Proč to Rusové dělají? Účelem je zřejmě zastrašit a deprimovat jednotlivé členské země NATO a Alianci tak rozštěpit a paralyzovat.

    Carter alespoň po sovětské invazi do Afganistanu v prosinci 1979 prozřel, a tak jeho zahraniční politika v posledním čtvrtém roce jeho prezidentství byla odlišná od té v jeho třech letech předchozích; Obama má před sebou ještě roky dva – a otázkou je: prozře?

    A co zatím Rusko? Rusko se během roku 2013 pokusilo zlikvidovat status Ukrajiny coby neutrální země mezi Evropskou unii a Ruskem; země, která sice není v NATO, ale bude mít asociační dohodu s EU; místo toho se Putin pokusil připoutat si ji těsně k Rusku a zatáhnout do Euroasijského svazu. Když to Ukrajinci neakceptovali a rebelovali, na jaře 2014 podnikl vůči Ukrajině agresi, okupoval a odtrhl její Krym, podněcuje separatisty na jejím východě a podporuje je svými vojáky, komandy a zbraněmi.

    A ještě krom toho, jen tak namátkou:

    Letecké svazy Ruské federace, včetně strategických bombardérů Tupolev Tu-95 s velmi příznačným kódovým označením NATO „medvěd“, jež mají ve výzbroji jaderné zbraně, za uplynulé měsíce nalétávaly na vzdušný prostor Islandu, Norska, Velké Británie, Nizozemí, Turecka, ba až té od Ruska nejvzdálenější evropské země, Portugalska. V severním Pacifiku přiletěly až k americkému pobřeží Kalifornie.

    Přečtěte si další texty Romana Jocha na natoaktual.cz:

    Ruská vojenská letadla běžně narušují vzdušný prostor Finska, Švédska a všech tří pobaltských zemí, tedy Estonska, Lotyšska a Litvy. Ruské ponorky pronikají do pobřežních vod Švédska. A když na summitu asijsko-pacifických zemí v čínské Šanghaji australský premiér Tony Abbott kritizoval prezidenta Putina, krátce poté k australským vodám připluly čtyři ruské křižníky.

    Proč ruské letecké svazy nacvičují jaderné údery vůči zmíněným zemím? Proč to Rusové dělají? Účelem je zřejmě zastrašit a deprimovat jednotlivé členské země NATO a Alianci tak rozštěpit a paralyzovat. A to pro případ, kdyby se Putin rozhodl napadnout jiné malé země NATO, například pobaltské. Ať ty ostatní ani nepomyslí na to jim pomoci, ať je to ani nenapadne, ať ve svém vlastním zájmu raději na to nijak nereagují.

    Jinými slovy, Rusko se na mezinárodní scéně aktivizuje a ruský medvěd cení zuby. A jeho záběr se netýká jen Evropy; v červenci 2014 Putin podnikl cestu po Latinské Americe a na Kubě s Castrem dohodl znovuotevření ruské špionážní elektronické základny v Lourdes u Havany, jež má odposlouchávat z celé západní polokoule, co elektronicky odposlechnout lze. Ta základna fungovala pro Sovětský svaz a Rusko nejen během Studené války, ale až do roku 2001, kdy byla zavřena – údajně jako „gesto dobré vůle“, ve skutečnosti však nejspíš z finančních důvodů. Teď bude opět re-aktivována.

    A co má dělat ČR?

    Což v praxi znamená ještě více ekonomicky spolupracovat s Německem a hlavně, ještě více vojensky, bezpečnostně a zahraničně-politicky spolupracovat s Polskem.

    No a samozřejmě, v neposlední řadě, Rusko v mnoha zemích, včetně té naši, zahájilo masivní propagandistickou ofenzivu. Jako houby po dešti vyrašily nové pro-ruské weby, jak na radikální levici, tak i na krajní pravici, papouškující to samé, tu stejnou pro-ruskou propagandu (čímž, coby kouzlo nechtěného, dokazují, kdo je krmí); a internetové diskuse pod články na webech seriosních a etablovaných jsou zaplavovány pro-ruskými trolly.

    To vše pak ještě umocňuje výzva šéfa ruské Dumy, aby evropské země z NATO vyloučily Spojené státy, čímž svým způsobem ruské geopolitické sny nemohly býti řečeny upřímněji.

    Co v této situaci – situaci netečnosti tohoto amerického prezidenta a hyperaktivity tohoto prezidenta ruského – má země jako naše, Česká republika, dělat? Realisticky maximalizovat prostředky a možnosti naší bezpečnosti. Navýšit náš domácí rozpočet na obranu. Více spolupracovat se sousedními zeměmi, které mají váhu, nebo vidí situaci stejně jako my, nebo obojí.

    Což v praxi znamená ještě více ekonomicky spolupracovat s Německem a hlavně, ještě více vojensky, bezpečnostně a zahraničně-politicky spolupracovat s Polskem. A nikoliv vážně pomýšlet na politicky irelevantní a absurdní osu Praha-Vídeň-Lublaň-Záhřeb.

    Roman Joch
    autor působí v Občanském institutu

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media