Nová americká NSS byla očekávána v různých částech světa, protože měla naznačit míru kontinuity radikálních změn a inovací obsažených v předcházející NSS ze září 2002. Její obsah je tak důležitý pro spojence a přátele Ameriky i pro státy, které oponují americké vizi světového pořádku. Jaké posuny můžeme mezi oběma strategickými dokumenty nalézt v oblastech, které by měly zajímat lidi žijící uprostřed Evropy a mezi něž můžeme nepochybně zařadit boj s terorismem, transatlantické vztahy a spolupráci se spojenci osobně, podmínky použití síly, jednostranné či mnohostranné řešení problémů a pohled na Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku.

Otupení válečného tónu a šíření demokracie
Nová NSS 2006 je strukturována výrazně jinak nežli v případě předchozí NSS 2002, její styl se blíží spíše volebnímu programu (shrnuje, co se Bushově administrativě povedlo a v čem hodlá pokračovat), nemá již tak razantní tón válečného dokumentu, ale dvě témata jí opět prostupují. Prvním je z pochopitelných důvodů boj s terorismem a druhým podpora šíření demokracie. Obě témata obsahovala již NSS 2002, ovšem tentokrát jsou zabalena do přijatelnějších šatů a především téma podpory šíření demokracie je rozvinuto mnohem detailněji, dokonce je označeno za první pilíř nového přístupu USA k mezinárodní politice. NSS 2006 kombinuje opět wilsonovskou tradici šíření demokratických ideálů s pragmatickou dimenzí a nabízí celou řadu sofistikovaných argumentů o přínosu tohoto nového principu pro americkou bezpečnostní politiku i realističtější postupy v konkrétních regionech. Opuštěny jsou tak naivní představy, že zavedení fungující a účinné demokracie je snadné a v zásadě k ní stačí zorganizování svobodných voleb.

Bitva o srdce a spolupráce se spojenci
Tvrdá linie je nicméně i v NSS 2006 uplatňována jako hlavní princip boje proti terorismu, tyranským režimům a jejich kombinaci se třetí smrtelnou hrozbou šíření zbraní hromadného ničení (ZHN). V porovnání s NSS 2002 se nicméně mění škála nástrojů, které chce Amerika v boji s těmito hrozbami a při jejich odvracení používat. Důležitou součástí boje proti terorismu není již pouze hrubá síla, ale významnou roli má hrát také „bitva o srdce“ v muslimském světě, tedy zaměření se na příčiny podpory teroristů mezi širší populací v těchto zemích. Podpora šíření demokracie ve světě je chápána jako důležitá součást boje proti mezinárodnímu terorismu, protože může přinést většině lidí v muslimském světě zapojení do správy věcí veřejných, vládu práva, institucionalizaci řešení konfliktů a kulturu kompromisu, svobodu slova a šíření informací, jakož i respekt k lidské důstojnosti. NSS 2006 připouští možnost místních variací a zapojení kulturních vzorců, čímž opouští přesvědčení, že americký model je ve své čisté podobě aplikovatelný kdekoliv na světě.

Druhým významným pilířem NSS 2006 a z pohledu okolního světa vítaným posunem, je důraz na spolupráci s přáteli a spojenci při naplňování jeho cílů. Tento posun ovšem prozatím zůstává pouze na půli cesty, byť je velmi pozitivně naladěn především vůči spojencům v transatlantickém prostoru. NSS 2006 nicméně vychází i nadále z přesvědčení, že mnohostranný přístup při řešení problémů je sice chvályhodný, ale nemůže vyloučit jednostranný přístup, včetně možného použití síly při odvracení zásadních hrozeb (ať už skutečných či pouze domnělých, jak ukázal případ prozatím nenalezených iráckých ZHN). Americká administrativa uznává přínos jednotlivých spojenců a jejich parciální důležitost, ovšem postavení stávajících mezinárodních institucí chápe stále jako druhořadé, případně navrhuje jejich zásadní reformu. Pozitivní pohled na NATO a jeho transformaci je podložen americkým vlivem v této organizaci, jinak je hlavní pozornost upřena na bilaterální vztahy s dalšími centry světové moci – od Ruska, přes Čínu až po Indii a Japonsko.

Evropská unie není stále pro Ameriku bezpečnostním partnerem
V této části se, jak se zdá, Amerika příliš nepoučila z chyb a slabin předcházející NSS 2002, která zcela opomíjela existenci Evropské unie jako důležitého partnera a to i v bezpečnostní oblasti. Také nová NSS 2006 tedy chápe jako primární vztahy s vybranými evropskými zeměmi a v bezpečnostně-vojenské oblasti je pro ni jedinou relevantní organizací v Evropě NATO. Evropská bezpečnostní a obranná politika, jakož i vojenské, policejní či civilní operace pod vedením EU z pohledu NSS 2006 prakticky neexistují nebo nejsou důležité. V jedné páži textu kuriózně směšuje Velkou Británii a EU jako srovnatelné aktéry, jako by netušila nic o svébytném postavení EU a britském členství v ní. Evropa tuto „oční vadu“ Ameriky, či přinejmenším stávající Bushovy administrativy bude muset akceptovat a naučit se s ní žít alespoň pro nejbližší roky. Společných bodů v bezpečnostní politice USA a EU zůstává i tak stále dost, byť se nadále rozcházejí jejich představy o použití konkrétních nástrojů, především pak v případě použití síly. Evropa a Amerika musí doufat, že tyto rozdílné pohledy nebudou muset převádět do konkrétního sporu o dalším postupu vůči Íránu.

Radek Khol
autor je pracovníkem
Ústavu mezinárodních vztahů v Praze