Dohoda upravuje spolupráci s USA v oblasti obranné vědy, výzkumu a vývoje. Smlouva by měla vytvořit rámec pro výzkumné ústavy i soukromé firmy v Česku, které se budou moci zapojovat do zakázek americké armády. Myslíte, že čeští vědci mají v současnosti co nabídnout?
Výzkumné univerzity i pracoviště Akademie věd se snaží systematicky zlepšovat kvalitu výzkumu, který se u nás provádí, a držet krok s vědou v okolních zemích. Domnívám se, že v České republice jsou řešeny projekty, které mohou být pro americkou stranu zajímavé, a to i přesto, že se v poslední době v České republice při hodnocení vědecké práce upřednostňuje kvantita před kvalitou.

Podle dohody by čeští experti také měli získat přístup ke špičkové americké vědě a technice. Na světě je snad jen desítka zemí, se kterými mají Spojené státy takovou dohodu.
Dohodu vnímám velmi pozitivně. Jakákoliv nová příležitost spolupracovat se zahraničními experty, z USA či kterékoliv jiné země, je vědeckou komunitou vítána.

Podílel jste se úspěšně na výzkumu pro NATO, lze takovou smlouvu považovat za průlomovou? Výdaje na výzkum a zvlášť pro armádu jsou v USA v porovnání se zbytkem světa ohromné.
Projekt, který jsme v rámci skupiny pro biotechnologie NATO řešili, financovala každá členská země v rámci svých národních rozpočtů. Tento způsob financování byl funkční ve fázi vývoje nových biologických preparátů. Pro fázi srovnávacích testů se již neosvědčil, protože nebylo zřejmé, která země by měla tyto testy financovat.

Obecně se předpokládá, že ačkoliv je smlouva oboustranná, výrazně vyšší zájem bude z Česka o americké projekty, než obráceně.
Mnohaletá praxe ukázala, že má-li spolupráce dobře fungovat, musí být prospěšná pro obě strany. Spoluřešitelé se musí k sobě chovat jako partneři. Asymetrie ve spolupráci velmi rychle vede k neúspěchu řešeného projektu.