natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Americké prezidentské kampani po letech opět dominuje národní bezpečnost

    21. prosince 2015  8:47
    Daniel Anýž, Newsweek
    Všichno kandidáti volají po americky sebejistějším a mezinárodně vlivnějším postavení Bílého domu než za současného prezidenta Baracka Obamy. Avizují tvrdší politiku vůči Vladimiru Putinovi. Podle amerických komentátorů se kampaň 2016 svým důrazem na národní bezpečnost podobá situaci před volbami v roce 1980, kdy tehdejší debatu rámovala krize s americkými rukojmími v Íránu.  

    Američtí výsadkáři v Polsku (ilustrační foto) | foto: MON

    Pozdější vítěz voleb Ronald Reagan na otázkách národní bezpečnosti získal zásadní výhodu nad Jimmy Carterem, který obhajoval Bílý dům. Zatím naposledy pak byly otázky zahraniční politiky velmi důležité ve volbách 2004, kdy se americké veřejné mínění začalo obracet proti válce v Iráku a prezident Bush musel v souboji s demokratem Johnem Kerrym bránit svoji zahraniční politiku. Současná debata je ovšem intezivnější právě o to, že kandidáti a voliči posuzují možné angažmá USA ve světě iráckou zkušeností.

    Přitom ještě před pár měsíci se zdálo, že americká předvolební kampaň před prezidentskými volbami 2016 se bude odbývat v duchu tradičního hesla „it’s economy stupid“. Tedy že i tentokrát bude ústředním tématem ekonomika, stav rodinných rozpočtů a peněženek obyčejných Američanů. Jak měl pravdu politický poradce James Carville v roce 1992, když tuto okřídlenou hlášku „vše je o ekonomice hlupáku“ vymyslel pro tehdejšího demokratického kandidáta Billa Clintona, a jak od té doby platilo v prakticky každých volbách. Ještě letos na přelomu května a června označila v průzkumu pro Wall Street Journal třetina voličů právě ekonomiku jako nejdůležitější otázku voleb 2016, zatímco téma národní bezpečnosti a terorismu bylo významné pro pětinu voličů.

    Přečtěte si související text Daniela Anýže pro natoaktual.cz:

    Teroristické útoky v Paříži a Islámským státem (IS) inspirované vraždění v kalifornském San Bernardinu, kde radikalizovaný islamistický pár zastřelil čtrnáct lidí, ale zcela proměnily předvolební kampaň 2016. V čerstvém prosincovém průzkumu pro Wall Street Journal, který byl pořízen po tragédii v San Bernardinu, jsou už otázky národní bezpečnosti prioritním tématem, pro 40 procent voličů jde nyní o klíčovou věc.

    To zároveň dokazují i politici, kandidáti na prezidenta, kteří se v posledních týdnech soustředili právě na tato témata. Zcela ilustrativní byla v tomto smyslu zatím poslední televizní debata republikánských kandidátů, která se odehrála 15. prosince v Las Vegas. Zahraniční politika obyčejně v těchto diskusích bývá okrajovým tématem, tentokrát se však nemluvilo prakticky o ničem jiném.

    Ve své většině kandidáti sice zatím nabízejí spíše jen obecná prohlášení, v této fázi kampani se detailní politické programy ještě nepředstavují. Ale už lze přeci jen vidět základní půdorysy zahraničně-bezpečnostních přístupů jednotlivých uchazečů o Bílý dům, možných příštích prezidentů Spojených států. Před závorku následujícího srovnání názorů nejvýraznějších kandidátů ovšem ještě vytkněme jednu věc.

    Není to jen o ekonomice

    Podle amerických komentátorů se kampaň 2016 svým důrazem na národní bezpečnost podobá situaci před volbami v roce 1980, kdy tehdejší debatu rámovala krize s americkými rukojmími v Íránu.

    Řeč bude i Donaldu Trumpovi, který několik týdnů před začátkem stranických primárek (odstartují 1. února v Iowě) jasně vede mezi republikány v průzkumech. Navzdory tomu se však zároveň přidržíme většinového mínění amerických analytiků, že Trumpova bublina splaskne, až republikánští voliči začnou skutečně vážně vybírat svého kandidáta na prezidenta. Ostatně, právě i Trumpovy představy, jak „řešit“ bezpečnostně-zahraniční problémy jsou výmluvné, vesměs jde jen o bombastické prázdné hlášky.

    Všichni kandidáti, kteří mají podle současných průzkumů a politologických rozborů naději na stranickou nominaci, avizují, že jejich zahraniční politika by byla diplomaticky a vojensky asertivnější, než je přístup prezidenta Baracka Obamy. Což jistě není překvapivé u republikánů, ale platí to také o velmi pravděpodobné vítězné kandidátce za demokratickou stranu Hillary Clintonové. Jako ministryně zahraničí v první administrativě Baracka Obamy se Clintonová na jednu stranu může jen těžko vyvázat z Obamových rozhodnutí, ale zároveň je pravda, že prakticky hned od svého odchodu z místa ministryně v únoru 2013 retrospektivně upozorňovala (například ve své knize Hard Choices z roku 2014), že v některých věcech s prezidentem nesouhlasila.

    Především byla hned v počátečních fázích války v Sýrii v roce 2011 pro vyzbrojení povstalců, což Obama vždy odmítal. A i když to byla právě ona, kdo svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi v roce 2009 předala spínač s nápisem „reset“ (byť se špatně použitým ruským výrazem „Peregruzka“), byla prý k Moskvě vždy skeptičtější než Obama. Už jako kandidátka se teď k politice Ruska vyjadřuje zdaleka tvrději než Obamův Bílý dům. Po anexi Krymu přirovnala Vladimira Putina k Hitlerovi, Spojené státy by podle ní měly, jak například prohlásila letos v září v projevu v Brookings Institution, odpovědět Moskvě „pevněji“, aby zastavily „ruskou agresi v Evropě i jinde“.

    V nejžhavější zahraničně-bezpečnostní otázce, kterou je v USA po útocích v Paříži a San Bernardinu boj s Islámským státem, by Clintonová také volila silově razantnější postup. Především na rozdíl od Obamy navrhuje zřízení bezletové zóny nad severní Sýrií, důrazněji by tlačila na Turecko, pokud by opět chtělo bombardovat syrské Kurdy a „zcela jasně“ by prý také Saudské Arábii a dalším státům zálivu řekla, že musejí „přestat financovat a zabránit svým občanům financovat“ násilné extremisty.

    Názory demokratky Clintonové se v tomto ohledu v podstatě překrývají s přístupy dvou důležitých kandidátů v republikánském táboře, senátora z Floridy Marca Rubia a bývalého floridského guvernéra Jeba Bushe. Rovněž oni shodně navrhují zřízení bezletového zóny a oba navíc naznačují - už na rozdíl od Clintonové – možné nasazení amerických pozemních jednotek do bojů s IS. Jak Rubio uvedl ve výše zmíněné republikánské debatě a jak kromě jiného ve svém nedávném článku pro Wall Street Journal navrhl známý vojenský historik, neokonzervativec Max Boot, který byl pod textem podepsán jako Rubiův poradce.

    Jeb Bush prohlašuje, jak uvedl před pár týdny v projevu na vojenské akademii Citadel v Jižní Karolíně, že by především „vyslyšel názor vojenských velitelů“, ale je prý zřejmé, že Američané musejí v boji s Islámským státem „posílit svoji přítomnost na zemi“. Marco Rubio a Jeb Bush se zde liší nejen od Clintonové, ale i od dalších dvou republikánských kandidátů - od Donalda Trumpa a texaského senátora Teda Cruza.

    Když Trump tvrdí, že by Islámský stát „vybombardoval na padrť“, jde sice o jeho klasické obecné, velkohubé vyhlášení, zároveň tím ale Trump říká, že o pozemní válku nestojí. Což je pak i pohled senátora Teda Cruze, který sice mluví o nutnosti obnovení americké moci (prý v duchu Reaganova „mír skrze sílu“), ale k vojenským eskalacím je rovněž skeptičtější. V poslední republikánské debatě Cruz mluvil o mimořádném posílení leteckých úderů, na opakovaný dotaz moderátora, zda by kobercové nálety zaměřil i místa s hustějším osídlením, odpověděl, že by šlo o „chirurgicky přesné kobercové nálety“(!).

    Pozemní jednotky do Sýrie?

    Když Trump tvrdí, že by Islámský stát „vybombardoval na padrť“, jde sice o jeho klasické obecné, velkohubé vyhlášení, zároveň tím ale Trump říká, že o pozemní válku nestojí.

    Shrneme-li odlišnosti v názorech kandidátů a vyjdeme-li z toho, že ze čtveřice Rubio, Bush, Cruz a Trump velmi pravděpodobně vzejde republikánský kandidát na prezidenta, tak se zde ukazuje podstatný a zajímavý rozdíl. K Rubiovým poradcům například dále patří Jamie Fly, který dříve pracoval pro prezidenta George W. Bushe. Jeb Bush má kolem sebe rovněž lidi z někdejšího týmu svého staršího bratra George, například Paula Wolfowitze a Stephena Hadleyho. Což jsou vše jména, která lze spojit s expanzivní, silovou zahraniční politikou.

    Zatímco Ted Cruz na adresu Rubia říká, že je propagátorem nezodpovědného „vojenského avantýrismu“. A ani Trump patrně není, přes veškeré své furiantství, příznivcem amerických vojenských výpadů v zámoří. V jeho prohlášení, že klidně nechá Putina, „ať to v Sýrii vyřídí sám“, lze vyčíst nechuť k širšímu angažmá Spojených států.

    Obecně se tedy zdá, že mezi republikány, se rýsují dvě odlišné linie zahraniční politiky případného příštího amerického prezidenta. Rubio a Bush v tomto srovnání působí jako „jestřábi“, zatímco Cruz a Trump by byli v zahraniční politice USA - přinejmenším v přímém nasazení vojenské síly – zdrženlivější.

    K čemuž ještě dodejme, že jak Bush, tak Rubio mluví o nutnosti posílení amerických vojenských sil, o potřebě navýšit vojenský rozpočet, konkrétně podle Bushe by se měl například stav pozemního vojska (Army) rozšířit o 40 tisíc lidí a námořní pěchoty o 4 tisíce.

    Je možné, že v dalším průběhu kampaně - za předpokladu, že v Evropě či v USA už nedojde k žádnému teroristickému útoku - národní bezpečnost v prioritním zájmu amerických voličů znovu uvolní první místo ekonomice. Už teď je ale zřejmé, že v amerických prezidentských volbách 2016 bude hrát agenda boje s terorem, národní bezpečnosti a obecně zahraniční politiky USA mimořádně důležitou roli. A už teď lze předpovědět, že jak voliči, tak kandidáti budou volat po americky sebejistějším a mezinárodně vlivnějším postavení Bílého domu.

    A ať už bude příštím prezidentem kdokoli ze současných vážných kandidátů, kyvadlo americké zahraniční politika se tímto směrem skutečně zhoupne. Konkrétně pro střední a východní Evropu je pak důležité, že všichni bez výjimky avizují tvrdší politiku vůči Vladimiru Putinovi, který – jak to charakterizoval republikánský kandidát, guvernér státu Ohio John Kasich - „znovu ohrožuje naše přátele ve východní Evropě“.

    Daniel Anýž
    autor je redaktorem časopisu Newsweek

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media